Horor, velmi kontroverzní filmový žánr, obzvláště v posledních letech, za což může jeho přehlcení na trhu. Každou chvíli je oznámen další titul, který má být revoluční a v něčem jedinečný. Masy sice chodí na filmy, jako Stáhni a zemřeš a jím podobným, protože jim vystačí pár lekaček a jednoduchý příběh. Mezi opravdové skvosty žánru patří Vetřelec, Čelisti a další, které nevsází na pouhé laciné triky, ale výborné vyprávění příběhu, atmosféru a nekonvenční pojetí. Ovšem Magnum Opusem hororu je Osvícení od Kubricka, který totálně bortil zajetá pravidla a díky svému egu pozměnil i příběh. Bohužel pokračování s názvem Doktor Spánek se bojí tolik experimentovat, a to je Achillovou patou.

Než přejdeme k recenzi, rád bych popsal, proč se stalo Osvícení od Kubricka tak revolučním snímkem. Velkým důvodem je výborný soundtrack, který je silně založen na tlukotu lidského srdce. Jeho remixy dochází ke zvukům a hudbě, které jsou pro diváka do určité míry známé, přesto se v nich nachází určité tajemno, které vás bude pronásledovat i po skončení filmu. Kubrick se hlavně nebál na vše nahlížet z jiného úhlu. Nepsaným pravidlem všech hororů je při takzvaném „jumpscaru“ ihned přestřihnout na zdroj leknutí. Kubrick místo toho nechá několika sekundové záběry na vyděšené lidi a divák tak jen musí hádat, co se právě děje.

Druhým pravidlem je Kubrickova posedlost přesností. Při natáčení použil 16milimetrové objektivy, díky kterým vidíme téměř vše s tím, že postava je většinu času ve středu záběru. Hotel působí následně více pustě, čímž každý zvuk a příšera vyvolává další otázky a člověk neví, co očekávat. Hlavně 16 mm skla protahují obličej, zejména pokud zabírá postavy zespoda. Jack, obzvlášť později ve filmu, vypadá více děsivě, čímž jde jeho proměna více znát.

Doktor Spánek jede téměř identicky ve stopách své knižní předlohy z roku 2013. Jen pro představu, první díl knížky vyšel v roce 1977 a film roku 1980. Později také vyšel televizní film na tři části, o kterém ale nikdo raději nemluví. I film se odehrává o více než 30 let později a tím se vše mění. Náš známý malý Dany je nyní alkoholik, násilník a krade od svobodných matek, které žijí na životním minimu. Asi měl hodně kruté dětství. Ztvárňuje ho nikdo jiný, než samotný Obi-Wan Kenobi, tedy Ewan McGregor, který předvádí neskutečný výkon. Ihned si ho zamilujete, za což může hlavně jeho touha pomáhat lidem, a hlavně najít podstatu sebe sama. Herecké obsazení a jejich výkon je naprosto úžasný, ať už mluvíme o Gregorovi, Rebecce Ferguson, která ztvárňuje hlavní záporačku, nebo Kyliegh Curran, jež hraje osvícením nadupanou Abru. Klobouk dolů i vedlejším postavám, obzvláště postavě Billyho, kterého si zahrál Cliff Curtis, jehož kariéra po Fear the Walking Dead akorát roste a té malinké roztomilé kočičce v nemocnici.

Příběh je poměrně jednoduchý, zjišťujeme, že krom hotelu, který se živil na schopnostech Dannyho, se zde nachází i skupina lidí, která požírá tyto schopnosti a následně si tím zajišťuje částečnou nesmrtelnost, kdy, dokud pojídají, tak nestárnou. Skupina proto postupně vyhledává lidi s tímto darem a narazí i na Abru, která momentálně komunikuje s Danym. Následně se vše šíleně zamotá a zápletka je na světě. Zápletka, až na drobné rozdíly, je téměř identická jako ta knižní, a to je největší problém filmu. Děj Osvícení byl upraven, aby vyhovoval stříbrnému plátnu, ale Doktor Spánek nikoliv. Druhý akt zbytečně natahuje děj filmu a koneckonců je naprosto zbytečný. Třetí akt následně začíná velmi nadějně, jen aby konec byl, jak je už u Kinga známo, nedomyšlený a pro mnohé může být i zklamáním.

Pokud ale opomineme díry v příběhu, tak se jedná o velmi povedený hororový titul. Nejvíce rozhodně musíme pochválit zvukovou stránku. Soundtrack je z velké části přezvat z Osvícení, a i po tolika letech dokáže vyvolat husí kůži na těle. Vše nabírá dramatičnosti a dlouho jsem neviděl tak chytré a kreativní využití rozsvícení světla.