Mezi živly je roztomilá pixarovka, na kterou rychle zapomenete

Společnost Pixar je číslo jedna mezi animovanými filmy. Po mnoho let tento velikán přinášel radost dětem a rodiče nostalgicky vracel do dětství a bezstarostnosti. Velká a složitá témata dokázal vzít a jejich myšlenku předat dál. Vidět to můžeme u snímků V hlavě nebo Duše, kde se autoři nebáli dotknout samotného tématu smrti. Předposlední snímek Proměna sice jede na nostalgické vlně 90. let, ale je daleko otevřenější, co se týče dívčích problémů. Veskrze se jedná o dobré kousky zabalené do úžasné animace se správně předanou myšlenkou.

Jenže nyní je tady snímek Mezi živly. Jeho příběh je zasazen do města podobného Zootropolis a přesto si drží vizuál ohromného New Yorku. Přátelství stírá rozdíly mezi postavami jako v téměř každé pohádce. A romantika? Tu snad každý dokáže předpovědět. Je tedy nejnovější snímek něčím originálním, nebo Pixaru dochází dech?

Už z prvních ukázek, které se objevily, mi bylo jasné, že nemohu očekávat nijak velkou slávu, přičemž jsem ale zároveň věřila v to, že se nebude jednat o špatný kousek. Menší zárukou kvality je fakt, že režii si vzal na starost Peter Sohn, který už dříve režíroval animák Hodný dinosaurus. A co si budeme, o úplně nejlepší film z knihovny Pixaru se nejedná, ale není ani nejhorší. Naštěstí od tohoto kousku uplynula nějaká doba a pokrok je zde znát.

Příběh jako takový vám bude připadat dost… obyčejný. Celý se totiž točí kolem klasického dilematu předurčených etnických skupin, které se nesmí mísit. Něco podobného už jsme mohli vidět ve snímku Zootropolis a já si dovolím onu situaci připodobnit k manze a anime Beastars. Když opomeneme nešvar v podobě masožravci vs býložravci, tak je zde zcela normální a chtěné, aby jednotlivé zvířecí druhy žily spolu. A přesně to samé můžeme vidět ve Městě živlů, které založil vodní živel a uzpůsobil si ho. Následně přicestoval zemní i vzdušný element a přizpůsobil se. V poslední vlně cestování sem přichází oheň, který ale všechny ostatní pálí a je kvůli tomu dost utlačován. A samozřejmě to má dopad na vše, včetně nenávisti ohnivců vůči vodě.

A v tomhle světě žije Amber, v českém znění Jiskra. Dcera přistěhovalce Ohoře, jehož původní jméno si netroufnu vyslovit, a Vatry. Ti utekli ze zničené Ohňové země, aby mohli začít nový život. Nutno podotknout, že tahle situace nejen že připomíná osidlování Ameriky, kdy zde snílci hledali nový život, ale identickou scénu najdete v jedné z krátkých epizod Zootropolis. Tehdy kdysi mladý Mr. Big přeplul oceán (potůček) se svou babčou, aby si založili krámek v nové zemi (druhý břeh potůčku) a mohli začít žít. 

Ano, to samé je i zde. A aby to bylo ještě větší klišé, dcera Jiskra je od malička vedená k tomu, aby jednou přebrala otcův krámek, ale ať se snaží sebevíc, prostě pokaždé vzplane. A to negativně. Je totiž přímá, rázná a emocionálně nestabilní. To v kombinaci s jejím přísným otcem, který ctí tradice, samozřejmě nedělá dobrotu a Jiskru v mnohém omezuje.

Přesně do tohoto duševního rozpolcení připluje Wade, chcete-li českou verzi, tak Vlhoš. Ten je nervózním, ale zároveň pohodovým chlapcem, který se nebojí projevit své emoce a jeho rodina mu dává potřebnou volnost. A jak už nejspíš tušíte, Jiskře obrátí celý život naruby. Ukáže jí, že život není jen oheň, země, vzduch a voda, ale že je pestřejší, barevnější a zábavnější. Tím začíná zběsilá jízda za zachranou krámku, několik romantických schůzek a hlavně zjištění, že živly dokážou spolu souznit.

To, v čem Pixar exceluje, je úžasná animace s neotřelou atmosférou, která vás pohltí. Ani snímek Mezi živly není výjimkou a je to jedna z mála světlých stránek, kterou zde mohu zmínit. Oheň je zdrojem světla, zatímco voda dokáže světlo lámat. Obláčci jsou pěkně bachratý, k umačkání roztomilý a nadýchání, čehož animátoři hezky využili. A země je prostě tím, čím je. Pohodovou, klidnou a zároveň hravou formou života, která nese ovoce. Ale ať už je to ohromná kombinace barevné palety nebo správně využitého nasvícení, atmosféra je zde úžasná. Hudba, kterou měl na starosti Thomas Newman, sice není ničím, co byste dokázali neustále poslouchat dokola nebo vám utkvěla v paměti, ale rozhodně je skvěle zasazena a umocňuje zážitek.

Co ale považuji za nevyužitý potenciál, je plný rozsah živlů. A teď mi nechápejte nijak špatně, ale název filmu je Elemental, Mezi živly. Očekávala bych tedy, že se film zaměří na celkové souznění mezi sebou a ne na klasické dilema oheň a voda. O vodě se toho dozvíme doopravdy dost a ohni taky, ale o obláčcích a zemi zjistíme absolutní minimum. 

Zároveň se nemohu zbavit neodbytného pocitu, že Mezi živly mělo být něčím daleko větším a nadupanějším. Živly nepředvedly svůj plný potenciál, ukázal se nám zajímavý sport, o němž toho až tak moc nevíme, a z města, které je neskutečně obrovské a členité, známe přinejlepším tak čtyři místa. Vážně tvůrci vytvořili něco tak obřího jen proto, aby si divák řekl wau, ale zároveň tenhle kolos nemohli prozkoumat?

Co se ale filmu nedá upřít, je fungování chemie mezi Jiskrou a Vlhošem. Ačkoliv se jedná o dva protikladné živly, společně objevují své hranice. Jejich emocionální i psychický vývoj je krásně odprezentován a i když prvních několik minut, kdy se budete seznamovat s příběhem, městem, postavami a pravidly, je poměrně dost nezajímavých, tak vás zbytek filmu bude bavit.

Vše je totiž navázáno na vlně humoru, slovních přestřelek a trefných poznámek. Akce a zábava postupně získává na intenzitě a postupně graduje. Jen je škoda, že příběh samotný není ničím unikátní. Ano, stírají se tady meziživelné rozdíly, opouští se od stereotypu a tak dále, ale ve chvíli, kdy film dokoukáte, uvědomíte si, že vám vlastně ničím neutkvěl V hlavě. Pokoukání je to skvělé a když sledujete minutu po minutě a vnímáte všechny barvy, tak budete zírat. Ale jako celek není ničím výrazným, ničím unikátním, aby se vám zapsal do paměti, jako se to povedlo třeba u Coco nebo i klasického Příběhu Hraček.

Mezi živly doporučuji na 7 bodů z 10. Nejedná se sice o nejsilnější pixarovku, ale plní pomyslný To do list, které pixarovky splňují. Je to zábavná podívaná plná humoru, děti se u ní zasmějí a zároveň zapláčou, na pohled vás uchvátí barvy i animace a vše to doplní nádherná atmosféra. Nechybí zde ani typické easter eggy, a hlavně si u filmu skvěle odpočinete. Ale stále je to spíš typická pohádka než skvost, kterých Pixar dříve dosahoval.