Matilda Roalda Dahla: Muzikál je skvost moderních knižních adaptací

Matylda je pro mě jednoznačný symbol dětství. Proto jsem byl udiven, když méně a méně lidí vidělo film americké produkce z roku 1996. I když nešlo o dokonalý film, tak dobře dokázal dětem prezentovat důležité morální hodnoty a cíle v životě. Až na střední jsem zjistil, že vlastně nejde o originální produkci, ale adaptaci knihy od Roalda Dahla, kterého můžete znát jakožto autora Čarodějnic nebo Karlíka a továrny na čokoládu. V ten moment mi zároveň došlo, proč se objevuje tolik kritiků americké filmové adaptace. Pokud jste si srovnali Karlíka ať už od Burtona, nebo od Stuarta právě s Matyldou, tak jste narazili na velké rozdíly, protože Matylda neobsahovala tolik fantastických prvků a byla více zasazena v realitě. Což ovšem předloha vůbec nebyla. Velmi přesnou adaptací knihy je ovšem britský muzikál z roku 2010 od Tima Minchina. A jelikož jsem před několika lety začal silně propadat muzikálům jako takovým, tak mě ani tento neminul a okamžitě jsem si ho zamiloval a příběh Matyldy o to více. Sony s Netflixem na Vánoce přišli s filmovou adaptací právě muzikálu. Nejde tedy o remake původního filmu, jak se mnozí báli. Čím blíže byla premiéra, tím více jsem se těšil. A k velkému překvapení jde nejen o výbornou adaptaci knihy a muzikálu, ale i dokonalý filmový zážitek jako takový. Ale nechci tolik předbíhat, takže to vezmu hezky postupně. 

Matylda (Prostě překlad Matyldy se píše s Y, ale jen Netflix film ji píše s měkkém I, takže to budu psát s tvrdým, protože to dává smysl, děkuji) pojednává o devítileté holčičce, která se nenarodila do ideální rodiny. Jde o naprostého génia, který miluje nejrůznější příběhy. Týdně přečte několik knih, nedělá jí problém matematika pro dospělé, nebo dokonce ovládat předměty pomocí čiré síly mysli. Zde se objevuje silný fantastický prvek, protože Matylda ovládá telekinezi. Jenže i když miluje sebevzdělávání, tak její rodiče si nepřáli dítě, natož holčičku. Je od nich až týraná, pokud ji momentálně neignorují, a ani jí neposílali ze začátku do školy. Jediný její kontakt s okolním světem pro ní, krom knih, byla místní knihovnice s pojízdnou knihovnou. Jenže shodou okolností je poslána do školy, což Matyldu učiní velmi šťastnou. Ale zde přijde její asi největší zklamání. Škola spíše připomíná vězení a vede ji šílená a přísná slečna Kruťáková, v originále Trunchbull. Nebýt tak jejich kamarádů, hodné učitelky Honey a čiré tendence dělat vše správně, tak by Matylda na téhle škole vůbec nepřežila. A to je pouhý základ příběhu o vzpouře, pomstě, snech, fantazii či morálních hodnotách.

V tomto odstavci budu trochu srovnávat s původním filmem, protože mnohé věci jsou v této muzikálové verzi silně vylepšeny, a lze tak lépe na nich vysvětlit pozitiva filmu. První věcí je samotná vizuální stránka a prostředí. Film je více barvitý, aby lépe odrážel, jak děti vidí svět a hlavně trochu představil nevšednost světa jako takového. Škola, která z vyprávění působí jako vězení, zde doopravdy má aspekty vězení, jakožto například mohutnou jídelnu s ochozy. O to více chápete, proč děti v této škole drží více méně při sobě, a proč mají tak obrovitánské obavy z některých učitelů a hlavně z ředitelky. Zároveň prvky fantazie následně vysvětlují, proč pak menší obtloustlý kluk Bruce dokáže sníst několika kilový dort. Nejvíce to jde vidět v písni When I Grow Up, kdy děti zpívají o životě po škole. Najednou je vidíte jezdit na motorce, a těšit se z dospělosti, kde je konečně nikdo nebude omezovat. Ale u písní bych rád zůstal, hlavně u jejich překladu. 

Pokud se budete dívat na tento film, tak doporučuji v angličtině, ideálně i s anglickými titulky. Filmy doporučuji často v originále, ale u muzikálů to platí dvojnásob. Hlavně tedy u tohohle. Pokud si film pustíte v angličtině s českými titulky, tak sice zmizí nějaký význam slov, nebo třeba reference na Tardis, ale více méně budou texty o tom stejném. Přitom český překlad u titulků drží i velmi podobný rytmus a rýmy. Ale český dabing je doopravdy podprůměrný. Tohle je můj dlouhodobý problém s Netflixem. Schválně si pusťte jakýkoliv jejich projekt v originále, a pak v jakémkoliv jiném jazyku. Mastering je nejen u Matyldy, ale u většiny Netflix projektů tak špatný, že hlas jako takový je výrazně hlasitější než okolní zvuky. Což je na škodu hlavně u muzikálu, kde chcete mít ideální vyvážení hudby, zpěvu a například dupotu na stole. V jakémkoliv jiném dabingu je zpěv šíleně přeřvaný a mnohdy ani není rozumět textu. Překlad u dabingu je jiný než u titulek. Ale dochází k úplně jinému významu písní, takže následně neodpovídají tomu, co můžeme vidět na obrazovce. Nejlépe to lze vidět v jedné konkrétní části písně Revolting Children, kdy jsou například naschvál dodrženy chyby v gramatice ze strany dětí.

We are revolting children

Living in revolting times.

...

We'll find out where the chalk is stored.

And draw rude pictures on the board.

It's not insulting,

We're revolting!

We can S-P-L how we like.

If enough of us are wrong, wrong is right.

Everyone, N-O-R-T-Y

'Cause we're a little bit naughty

Jsme děti, co se bouří

a v rozbouřených vodách žijí.

...

Zjistíme, kam křídu dali, prudiči.

Ty sprostý obrázky na tabuli vás vytočí.

Nebuďte uražený,

my jsme rozbouřený!

Budeme psát, jak se nám zlýbý,

teď už budou chyby správný!

Všichni budeme Z-L-O-B-Y-T!

Protože jsme tak trochu zlobyvý.

Už znáte děti vzpoury,

to je náš veliký vzor.

...

Ať stane se co má se stát.

Ať na zeď můžem pravdu psát.

To není výsměch,

to je vzpoura.

Nebudem se nikoho ptát,

jak se gramaticky správně má psát.

Nikdo nebude se nám smát,

protože se budem bouřit.

Doopravdy by mě tak zajímalo, proč mastering zvuku u Netflix filmů a seriálů je tak špatný, protože například projekty na Amazon Prime Video nebo na Disney+ a HBO MAX takovýhle problém nemají. Ale to odbíháme, pojďme se vrátit k písním jako takovým.

Přechod z divadelního jeviště na stříbrné plátno, hudbě jako takové velmi prospělo. Sestavy jsou více grandiózní nejen díky většímu počtu tanečníků. Zároveň bych se rád pozastavil nad tanečním výkonem. Všechny ty děti jsou tak šíleně talentovaný. Nestačil jsem se vůbec divit, a rozhodně velká pochvala patří choreografce Ellen Kane. Každopádně textově jde o výborné písně, které se řadí mezi to nejlepší z moderního žánru showtunes. To vše silně podtrhává rozšířená hudební složka. Například, když ve School Song začne v pozadí znít výborný kytarový riff. Velkou zásluhu na chytlavosti a kvalitě hudební složky samozřejmě mají i všichni zpěváci. Emma Thompson je neroznatelná jakožto ředitelka Trunchbull a přináší postavě potřebný nový rozměr. A slyšet ji zpívat bylo něco nečekaného, ale ve skutečnosti tak dobře zvládnutého, že se tak z celé postavy stává komplexní záporák. Hlavní zásluhy na zpěvu má ale Alisha Weir, která ztvárnila Matyldu. Matyldu jsem slyšel v podání zhruba tří dalších hereček, ale Alisha jí dodává při každé písni dodatečnou odhodlanost, rebelskou povahu a dětskou fantazii, která ji vystihuje nejvíce. Celkově Alisha svým hereckým výkonem odvedla neskutečnou práci, a i když jsem se bál, že nenahradí Maru Wilson z původního filmové zpracování, tak ve skutečnosti ji překonala mílovými kroky. 

Za to ale i může to, jak je Matylda jako taková napsaná. Již není tolik pasivní, ale více posouvá příběh sama o sobě. Již od začátku bojuje za morální hodnoty, které sama shledává správnými. To ale neznamená, že neprojde žádným osobnostním rozvojem. Je sice menší, a ne tolik výrazný, ale přesto tam je a v rámci děje dává smysl. Více prostoru dostal i vztah Matyldy s učitelkou Honey (Lashana Lynch). Není tak úplnou náhodou, proč si tak rychle padli do oka. Zároveň zde máme postavu knihovnice, která zpočátku působí velmi nahodile, ale slouží jakožto Matyldy potřebný mentor, a zároveň zprostředkovatel Matyldy obav a názorů. 

Matylda Roalda Dahla: Muzikál se tak nebojím doporučit na 9 bodů z 10. Film si užijete, i když nejste tolik fanoušky muzikálů. Jde totiž o naprosto výborný rodinný film, který kombinuje prvky komedie a dramatu v tomto šíleném, lehce nadpřirozeném příběhu. Filmu sice místy uškodí poněkud slabší vizuální efekty, ale zato taneční sestavy, herecké výkony, a hudba pozvednou tento snímek doopravdy vysoko. A to místy doslova. Tohle je skutečně film, kterému byste měli dát šanci, protože jde o výbornou zábavu, která přináší něco, co jinde jen tak neuvidíte.