Disney znovu útočí: Jak dopadl hraný Lilo & Stitch?

Filmy můžou být buď originální, nebo jako přes kopírák. A produkce studia Disney je krásným příkladem druhého případu. V neuvěřitelně dlouhé šňůře hraných adaptací klasických pohádek se najde jen málo kousků, které skutečně vynikají. K této řadě se nyní připojuje i Lilo & Stitch, přičemž zde existovala poměrně dost velká šance, že se konečně bude jednat o dobrou adaptaci. Koneckonců, návštěvnost kin hovoří docela jasně o tom, že tento film udělal něco správně. Otázka je, čím tento kousek vyniká.

Moc daleko ani chodit nemusíme. Příběh jako takový má skoro stejnou hlavní zápletku. Vesmírný vědátor Jumbo stvořil subjekt 626, který je vysoce inteligentní, nezničitelný, rychlý, divoký a hlavně roztomilý. Poté, co jej objeví Galaktická federace a Jumba obviní z nezákonných genetických pokusů, je subjekt 626 odsouzen k vyhnanství za své destruktivní chování. Modrá příšerka ovšem uteče z centrály a ztroskotá na Zemi, konkrétně na Havaji. Celý tento úvod by nás měl jednoduše vtáhnout do děje, nicméně jeho zpracování působí poměrně uspěchaně a oproti celému zbytku filmu dost nereálně, s čímž se ovšem musí počítat, pokud kombinujete hromadu CGI efektů a hranou adaptaci.

Paralelně se na jednom z ostrovů odvíjí příběh čerstvých sirotků Niny a Lilo, které bojují mezi sebou a zároveň se snaží o to, aby je sociálka od sebe nerozdělila. Ne všechno jde úplně hladce a nám se naskýtá pohled na to, jak vlastně celý tento sesterský vztah funguje. Sydney Elizebeth Agudong se své role Niny zhostila poměrně dobře. Je starostlivá, zoufalá a snaží se sestře dopřát, co jen může. Dokonce tak moc, že zanechá šance na skvělé studium, vzdá se svých koníčků a je plně oddána svým novým povinnostem.

Naproti tomu Maia Kealoha se svou rolí Lilo má lehké problémy. Sice má působit jako odkopnuté dítě, které je naštvané na svět a proto tropí hlouposti, ale v některých okamžicích z ní nebudete cítit žádné emoce. Vlastně ani nebudete mít tušení, co se dívce odehrává v hlavě nebo proč zareagovala tak, jak měla. Naštěstí tento pocit nebudete mít dlouho. Jen do chvíle než malá Lilo potká Subjekt 626 v psím útulku a odnese si ho domů, k čemuž přispěje babča Tūtū. Úplně nová postava, jež v celém filmu funguje jako lepidlo a tahoun příběhu, když se objeví složitá rozhodnutí. Její role se zhostila Amy Hill, která místy působí až děsivě – třeba když mluví s kozou a jezdí na čtyřkolce. Ve filmu z ní jde občas strach, když ji vidíte, jak řádí na místních pozemcích.

Liší se tedy příběh v něčem? Ano a to v drobnostech, které si spousta lidí cení právě na animovaném filmu. Pro spoustu neznalců je vlastně matoucí i fakt, proč Lilo na začátku filmu plave krmit ryby sandwitchem, což ona obhajuje tím, že ryba Pač ovládá počasí. Proč by tahle informace měla být důležitá? Třeba proto, protože právě její rodiče umřeli na rozbouřeném moři. Nebo, proč je vlastně důležitý fakt, že Země není zničená jen kvůli existenci komárů. Jasně, kvůli tomu, že Zemi nemůžou zničit, ale jednalo se o důležité pojítko pro přítomnost agenta CIA Kobru Bubblesse. Teď se spíš přeměnil na hodného strýčka, co do filmu zabloudil jen proto, aby se neřeklo.

Mezi další změny patří postava Jumba, tvůrce Stitche, jelikož v animáku je ze začátku záporák, který je pod dohledem agenta Pleakleyho poslán na Zemi, aby odchytl Stitche, ale nakonec se z něj stane klaďas. Ve filmu zůstává záporákem až do konce a v podstatě nahrazuje původního záporáka Ganta. Ale upřímně? Za mě to byl pozitivní a zajímavý krok, jak celý film ozvláštnit. V kombinaci s Agentem Wendelli Pleakleyim, který doslova miluje vše pozemské, tvoří naprosto úžasnou komediální dvojici, jež celý film prosvětlí až překvapivě zábavnými momentky. Co ale nejednoho fanouška zamrzí, je absence Pleakleyiho oblékání se do ženských šatů. Při odchytávání Stitche se nějak úplně vypařil fakt, že Pleakleyi odcestoval na Zem dobrovolně právě kvůli tomu, aby se dozvěděl všechno o lidské kultuře.

V neposlední řadě je potřeba věnovat pár slov neposednému emzákovi Stitchovi. Celková práce CGI je více než skvělá. Velmi dobře pasuje do prostředí, interakce s ním jsou kouzelné a je až úsměvné, jak nejeden střih dokáže vytvořit skvělou CGI scénu, ale aby se živí herci vraceli do správných pozic, to už nikoho netrápí. Několikrát si během filmu totiž všimnete, že kompozice scény, herci nebo atmosféra těžce nesedí se scénou, která předcházela střihu. A že se tenhle problém objevuje až moc často. Společně s Lilo tvoří dostatečně roztomilou a střeštěnou dvojici, díky které si film užije snad každý. Jejich činy samozřejmě mají i své následky a v rámci jednoho dne se jejich povaha dost rychle mění. Občas tak rychle, že si toho ani nevšimnete – a budete si jen klást otázku: Kdy se z té neposedné chlupaté koule stalo smutné cosi ležící v kleci? Zkrátka je ten vývoj až moc rychlý a občas nedostatečně vysvětlený.

Celkově se tedy dá říct, že hraná verze Lilo & Stitche je průměrnou předělávkou. Poměrně krásně hraje na nostalgickou notu, hezky provází diváka příběhem a přináší zajímavé změny, které dovolují si film užít zase jiným způsobem. Je tedy rozhodně škoda, že tvůrci nedokázali zachovat dynamiku sesterského vztahu a trochu si nevyhráli se všemi postavami. Přeci jen film je o víc jak 20 minut delší a skoro polovina věcí zde chybí, nejsou vysvětlené, nebo se prostě o nich nemluví. Jestli vás třeba zajímá, proč jsem doposud nezmínila například Davida, tak je to proto, protože je ve filmu znázorněn jako chlap, co má místo mozku květák, umí plavat a má pěkný zadek…. Reálně tam chudák nemá téměř žádný prostor pro vývoj. To i ta domácí koza má víc charakteru než on. Nicméně, já film doporučuji na 6 bodů z 10. Jedná se o milou předělávku, která nepřekvapí, ale ani nezklame. Má sice jiné vedení příběhu, která vykresluje trochu reálněji, co se děje v případě osiření, ale stále dostanete hromadu Stitche. Navíc uvidíte i několik eastereggů na Angel, Elvise a další věcí, které byste si ve filmu měli sami objevit.