Jednou z letošních filmových novinek, na kterou jsem se opravdu těšil, byl film Láska a příšery. Ten si už minulý rok odbyl svou premiéru v amerických kinech, ale k nám se dostal až s Netflixem, který snímek zařadil do své filmotéky. Má vysoká očekávání naštěstí nebyla po jeho dokončení rozprášena. Spíše naopak.

Láska a příšery vypráví příběh mladého Joela, který se společně s dalšími přeživšími musí ukrývat v hloubi podzemního krytu po tom, co jedna katastrofa zdecimuje Zemi. Následkem toho se z povrchu stává velmi nebezpečné místo, kterým křižují obří monstra.

Náš hrdina se ale jednoho dne rozhodne, že už toho má dost a vydá se za svou přítelkyní, kterou mimochodem neviděl už sedm let. Jenže pro mladíka, který po celou dobu dělal kuchaře a uklízečku, je povrch poněkud velké sousto. Naštěstí ale Joel potká přátele, kteří ho naučí přežít v divočině.

Od příběhu nečekejte kdovíjakou komplikovanost. Jedná se o celkem přímočaré vyprávění, které se nevyhnulo několika stereotypům. Joel je například typický underdog, ze kterého se s postupem času stává ostřílený bijec nestvůr. Podobná klišé mi ale kupodivu při sledování vůbec nepřekážela a samotného Joela jsem si prakticky ihned zamiloval.

Co by vám už ale vadit mohlo, jsou některé nelogičnosti a zbytečné segmenty, které narušují jinak skvělou plynulost zážitku. V jádru se tedy jedná o klasickou road movie, kterou bych přirovnal k výbornému Zombielandu, se kterým nesdílí jen podobný námět.

Ostatní postavy vůbec neurazí, i když mě mrzelo, že jim tvůrci nedali více prostoru. Nicméně chápu, že hlavním tahákem je především ústřední zamilovaná dvojice.

Milostná zápletka ale není to jediné, co vás u filmu udrží až do konce. Jak sám název napovídá, objeví se tu i nějaké ty příšery. A v tomto ohledu snímek skutečně exceluje. Vizuální efekty jsou na velmi vysoké úrovni, stejně jako design monster, se kterými si tvůrci skutečně vyhráli. Od obřího hlemýždě po zrůdnosti, které vám snad ani nebudu popisovat, protože bych vás připravil o několik překvapení. I prostředí, která ve filmu uvidíte, vynikají svou různorodostí. Lesy, bažiny, opuštěné domy a karavany. Vykreslit atmosféru zdevastované planety se filmu podařilo dokonale.

Vyniká i kamera, která prezentuje nádherné scenérie a některé výjevy si budete ještě nějakou dobu pamatovat. Samotná akce je už pak jen příslovečnou třešničkou na dortu. Sledovat boj titěrného človíčka s tunovým mutantem vás jednoduše dostane do pozice, kdy budete napnuti a zároveň plní adrenalinu.

Toto pozlátko je sice hezké, ale je třeba myslet na to, že náročnějším divákům toho film moc nenabídne. Vyprávění je velmi jednoduché a postavy nemají hloubku, což je ale pro daný žánr docela normální. Jako již zmiňovaný Zombieland se tak spíše jedná o zábavnou popcornovku, kterou si pustíte, když chcete vypnout a dobře se pobavit.

Láska a příšery mne ve výsledku příjemně překvapily. Film je dobrým mixem komedie a road movie, který vyniká především svým neotřelým nápadem s monstry. Navzdory tomu ale má své chyby. Největším prohřeškem jsou některé zbytečnější scény a naopak dle mne příliš uspěchaný konec, kterému by určitě neuškodilo pár minut navíc. I tak se ale jedná o velmi dobrý a zábavný počin, který byste neměli minout, pokud vás tyto typy filmů baví. A nebo pokud se vám líbí obří digitální kreatury.

Osobně bych se vůbec nezlobil, kdyby Láska a příšery dostaly pokračování. Prostor a možnosti tu totiž rozhodně jsou a co si budeme povídat – představa druhého dílu s ještě většími příšerami je dost lákavá. Rád bych se tedy s Joelem a jeho partou setkal minimálně ještě jednou.

Láska a příšery si tak za čas plný zábavy, během kterého jsem nadšeně chroustal chipsy, odnáší krásných osm bodů z deseti.