Košík plný hlav je zdařilý hororový komiks s mluvícími hlavami

Představte si, že vám někdo setne hlavu sekerou, a vy sledujete své bezhlavé tělo nehnutě ležet na zemi. Křičíte na vraha, proklínáte ho, vyřvete se z bolesti a náhle si uvědomíte – jak to, že ještě mluvíte? Pak vás někdo chytne za vlasy a hodí k ostatním hlavám do košíku. I ony mluví. To přece není možné! Nebo snad ano? V tomto hororovém komiksu, který mísí brutalitu i vtip, vás nenechá chladnými nic, ani mluvící hlavy.

Než zaseknu sekyru do příběhu samotného, zastavím se na chvíli u jeho autora. Joe Hill je synem Stephena Kinga, slavného a úspěšného autora hororů. Když nosíte jméno otce a chystáte se vydat na podobnou cestu, nevyhnete se nálepkám protekčního dítěte. Proto se Joe rozhodl pro příjmení Hill. Kromě toho také založil vydavatelství Hill House Comics, ve kterém vyšel Košík plný hlav jako jeho první titul. 

Joe Hill stojí, mimo jiné, za scénářem pro komiksové zpracování Zámek a klíč, které bylo hodnoceno velmi pozitivně. Dokonce je mnohými čtenáři považován za lepší zpracování, než jaké nabízí stejnojmenný hraný seriál z produkce Netflixu.

V závěru knihy je k dispozici rozhovor autorem, kde se dozvíte další podrobnosti o jeho tvorbě, včetně i toho, že Košík plný hlav považuje za napínavý, vtipný a neodolatelně odporný. Když se do příběhu ponoříte, je dost možné, že s ním budete souhlasit.

Léto je pomalu u konce a s ním i letní brigády. June vyrazila za svým milým Liamem na Brody Island, který si tam vyloženě užíval svou dočasnou roli muže zákona. Jeden by řekl, že s takovým partnerem po boku se musí každá žena cítit bezpečně. Zvláště když si ho jeho nadřízený neironicky vychvaluje. Bezpečí je ale pouhou iluzí. V okolí se totiž pohybují vězeňští uprchlíci, kteří si Liama vyhlídnou a unesou ho. Zoufalá June se násilníkům postaví a protože nemá zbraň, chopí se toho, co je zrovna po ruce – vystavené vikinské sekery. Že to není obyčejná sekera, pozná vzápětí, co na ni promluví useknutá hlava útočníka.

Když někdo někoho zabije, obvykle od toho očekává věčné umlčení oběti. Jenže hlavy mrtvých na June stále mluví. Využije toho a začne pátrat po tom, co se vlastně stalo a kde drží jejího milého. Příběh nabírá na obrátkách a zvyšuje se napětí. Až jsem byla překvapená, jaké šílenosti postavy dokázaly ve vypjatých situacích udělat pro své přežití.

Vypravěč své čtenáře zažene do kouta, donutí je se plížit a bát se o holý život, provede je potemnělým a deštěm rozmočeným městem, vláčí je po pláži s divoce rozbouřeným mořem, postaví je před neúměrně silné protivníky s brutálními choutkami a přitom všem si v pozadí pomalu pohrává s jejich myslí. Joe Hill má bezpochyby svým způsobem zvrácenou mysl a ví, jak si hrát s tou vaší. V kombinaci s tím, jak umí Leomacs tyto vjemy předat vizuálně skrze své výtvarné umění, je to dokonalá dvojka. 

I přes to, že je příběh brutální a nelítostný, má i své humorné stránky. A to především na začátku, než postavy smích přejde. V komiksu také najdeme drsnější jazyk, což se v jistých situacích a u jistých jedinců dá očekávat. Rozhodně to není titul vhodný pro mladší čtenáře.

Hlavní hrdinka, June, je mladá, krásná a inteligentní dívka. Svého přítele miluje a bezmezně mu důvěřuje, což se ukáže jako kámen úrazu. I přes svou křehkost dokáže být řádně zvrhlá, minimálně co se intimností týče. Zkrátka má v sobě pořádnou dávku kuráže a to jí nelze upřít. Rozhodně nepatří mezi ty, které stojí v koutě a čekají, až si jich někdo všimne. Ví, co chce a dokáže si za tím jít. Ve společnosti je milá a přátelská. Zkrátka prima holka. To vše se ale změní. Minimálně v jistých ohledech.

Situace, kdy nám jde o život, nás dokáží vyprovokovat k činům, které bychom si ani v tom nejtemnějším snu nedokázali představit. June si pro svou obranu života vybrala tajemnou vikinskou sekeru. Nebyl to tedy až tak cílený záměr, spíš se jí naskytla po ruce, když potřebovala nějakou zbraň. To je pochopitelné, ale zaráží mě fakt, že rozmáchnout se po útočníkovi s cílem amputace hlavy, není až tak jednoduché, aby se to nezkušené křehotince podařilo. A už vůbec ne napoprvé! Ale June to seká jako trávník – hlava nehlava.

Opomenu-li tuto skutečnost, baví mě tato její přeměna. June má zkrátka svou sekyru a nebojí se jí použít. Ačkoliv se snaží neztratit vlastní hlavu v tom, co zjišťuje o svém milém, je k tomu docela blízko.

I přesto, že Liam oplývá sebevědomím a je si vědom své výjimečné atraktivity, životní situace ho dostane do úzkých. To kvůli němu se to všechno semele. Zaplete se totiž do vyšetřování jisté sebevraždy, kolem které to záhadně smrdí. Tento smrad bohužel sahá i pod povrch k temným chapadlům zdejších kumpánů. Najednou si už není tak jistý, že příběh kolem oné vyšetřované sebevraždy skutečně odehrál tak, jak mu byl předložen a odvyprávěn.

Titul mě zaujal především tím, že měl zajímavý nápad. Mluvící hlavy mrtvol jsou poměrně originální prvek, se kterým se dá naložit mnoha způsoby. Navíc v podání talentovaného spisovatele (Joe Hill) a šikovného výtvarníka (Leomacs) jsem měla pocit, že výsledek bude stát za to. A víte co? Stojí to za to.

Atmosféra, do které vás komiks přenese, je sice tísnivá, ale tak nějak skrze ní procházíte se zadrženým dechem a nutí vás hltat stránku za stránkou. Hrdinka June vezme vše do vlastních rukou a proseká si cestu vším tím peklem a vy jí budete fandit. Ano, volí k tomu všemu až moc brutální přístup, ale copak si to ti padouši nezaslouží? Jakmile zjistíte, co jsou zač, možná se nachytáte s myšlenkami na daleko horší tresty a bolestivější smrti.

Závěr a vyústění příběhu samozřejmě nebudu prozrazovat. Co ale mohu říct je to, že jsem nečekala, že by to mohlo dopadnout zrovna takto. Přitom to dává smysl a líbí se mi to. Trochu mě ale mrzí, že o magické a tajuplné sekeře nevíme zhola nic, kromě toho, že je spjata se severskou mytologií a dává možnost posmrtné komunikace s hlavami mrtvých lidí. Není všem dnům konec a třeba se dočkáme nějakého pokračování, kde se nám sekera více odhalí.

Za poskytnutý recenzní výtisk děkuji nakladatelství Crew.