Václav Havel je zaručeně jednou z nejdůležitějších a největších osobností českých moderních dějin. Ještě aby ne, když byl poslední československý a následně první český prezident. Jenže během nejen své politické a dramatické kariéry učinil určitá rozhodnutí, která se nelíbila všem, a proto se hlavně v poslední době objevují lidé, kteří nejsou úplně jeho fanoušky. Zprvu jsem se proto obával, jestli nebude náhodou film poplatný jedné, nebo druhé skupině. Naštěstí nejen svým zasazením film funguje výborně a jedná se hned po Masarykovi a Zlatém Podrazu o další unikátní a excelentní film, který je zaměřen na převyprávění velkých osobností a událostí českých dějin.

Děj se odehrává mezi lety 1968 a 89. Sledujeme mladého dramaturga, který se zkrátka nedokáže pochlapit a jeho mravní základy nejsou natolik pevné, aby odolal pokušení mladých žen a nepodvedl svou ženu. Václav Havel nesouhlasí se současným režimem, ale neví, jak bojovat proti jeho vedení a pravidlům. Viktor Dvořák ztvárnil tohoto koktavého drobného esejistu a poměrně rychle zapomenete na fakt, že není Havel. Dvořák bezchybně ztvárnil Havla a smekám před jeho výkonem, který se netočí jen kolem monologů, protože musel zahrát i šílené dopady vězení na lidské tělo a mysl. A není jediný, kdo se zhostil role s naprostým přehledem. Anna Geislerová je ideální Olga Havlová a Martin Hofmann byl zkrátka stvořen pro roli Pavla Landovského, dlouholetého přítele Havla. Stejná chválivá slova se dají říct o všech hercích.

Velký důvodem, proč je atmosféra tak uvěřitelná, je kamera samotná. Jan Šťastný posunul své schopnosti z Lajny na zcela novou úroveň. Jediný moment, kdy byla kamera z neznámého důvodu stylově úplně jiná, je při setkání Havla a Dubčeka v 89. roce. Časté manuální přibližování a podobné mechaniky asi mají navodit pocit, že jsme s těmito lidmi v místnosti, ale zkrátka nesedí ke zbytku filmu. Jinak nemůžu kameře nic vytknout, protože ať už se jedná o ponuré záběry vězení nebo o ,,naháněčky" v ulicích města, vždy funguje na jedničku.

Posledním důkazem, že na filmu pracují nejen talentovaní lidé, ale zároveň i oddaní, je režie. Slávek Horák předtím pracoval na filmu Domácí péče, který si odnesl rozporuplná hodnocení, přitom šlo o dobře zpracovaný snímek. Jenže teprve zde je vidět pravý potenciál tohoto mladého režiséra.

Ve filmu jsou krásně použity divadelní scény značící razantní změnu v povaze a osobnosti Václava Havla. Zároveň slouží jako přechody, jež pomůžou plynulosti filmu, který trochu pokulhává v prvním aktu. Poté se snímek naštěstí rozjede a budete maximálně vtaženi do děje.

Nejde ale jen o oslavný film. Jak jsem zmiňoval na začátku, nebojí se ukázat i negativní stránky Vaškova života. Hlavně jeho velkou lásku k cigaretám a ještě větší k ženám. Ne všechny momenty jsou do detailu zpracované přesně tak, jak se staly, ale občasná fikce je přiznaná a má svůj důvod.