John Wick 4 - Nejlepší akční film posledních let

O tom, že nový John Wick bude neskutečná jízda, vypovídaly už reakce amerických novinářů, kteří film viděli jako první. Nyní jsme ho viděli i my a můžeme to všechno jenom potvrdit. Celý film je doslova horskou dráhou, která se prudce řítí dolů. Místy sice zpomalí, ale to jen proto, aby mohla vyjet nahoru a opět se nezadržitelně spustit dolů.

A až se v sále rozsvítí a film skončí, budete ho chtít vidět ještě jednou. A ne, není to proto, že Keanu Reeves je miláčkem nás všech, ale proto, že se ve čtvrtém díle povedlo, co mohlo. Nebudeme to tedy protahovat. Můžeme se tedy pustit do boje proti starostolci. Tedy pardon, do recenzování akcí nabitého Johna Wicka 4!

Režie se tradičně ujal bývalý kaskadér a režisér předchozích dílů Chad Stahelski. A to, že je to bývalý kaskadér, je na filmu vidět. Opět totiž dostáváme pořádnou porci akčních scén, i když na můj vkus jich možná bylo až moc. Když přišla první, měl jsem na tváři úsměv a říkal jsem si: „Jo, tohle mě prostě baví.”. Pak přišla druhá, u které jsem si zase říkal: „Proč sakra trvá tak dlouho?“. U nějaké třetí nebo čtvrté bojové scény se dokonce zvedlo několik dalších novinářů a odešli na záchod. Ani se jim nedivím, o nic nepřišli a byla to prostě ideální příležitost si v tomhle tříhodinovém bijáku odskočit. 

Takže ano, na někoho může být přehršel těchto scén prostě moc. Pokud ale máte podobný vkus jako já, budou vás i tak bavit. Sledovat Keanu Reevese, jak pobije armádu nepřátel, se nikdy neokouká. Zvlášť při tak precizní práci s kamerou. Několikrát jsem měl pocit, jako bych koukal na videohru, a vůbec mi to nevadilo. Jednou je totiž kamera za ramenem hlavního protagonisty a jednou zas můžete sledovat, jak se John prostřílí celým domem pohledem shora.

A aby toho nebylo málo, některé scény jsou natočeny bez střihu – tedy na jeden záběr. Spousta filmů se o to snaží, mnohdy ale kamera nenápadně zajede do černého rohu a dojde ke střihu, který nemá divák šanci poznat. Tady jsem však žádnou takovou kulišárnu nezaznamenal. Neznamená to však, že takové nenápadné střihy se ve filmu nenachází. Jen jsou pro běžného diváka neviditelné.

Už jsem se tak trochu rozčílil nad množstvím bojových scén, které jsem ale nakonec vychválil. Podobně to mám i s dějem filmu. Ten navazuje tam, kde třetí díl skončil. John Wick byl vyobcován a proti němu teď stojí téměř všichni, se kterými kdysi spolupracoval. A možná se spojí i s někým, proti komu kdysi stál. Úvodní proslov Laurence Fishburna a následné „Jo“ z úst Keanu Reevese vám teď možná tak úžasné nepřijde. Až to ale uvidíte, tak vám to přijde naprosto parádní.

Samotný vývoj příběhu dává smysl a jeho velkolepost podtrhují výkony herců. Zmiňovaný Laurence Fishburne, Ian McShane i nedávno zesnulý Lance Reddick opět odvedli ve svých rolích maximum. Donnie Yen a Hiroyuki Sanada taktéž. A Bill Skarsgard, který byl v roli ctižádostivého Markýze přesně tak na přes držku, jak by měl být, několikrát svým výkonem předčil i ostatní herce na place. U Keanu Reevese ke spokojenosti diváků stačí jen to, že je prostě Johnem Wickem.

I tady si ale musím trošku postěžovat. Jak je sakra možné, že během deseti minut dokážou evakuovat celý hotel? Proč výbuch budovy v centru New Yorku nevzbudí paniku? A proč při přestřelce v tanečním klubu létají kulky vzduchem, na zemi se v tratolišti krve válí desítky mrtvých a návštěvníci párty na to koukají a v klidu tančí dál? Kdybych do toho rýpal ještě víc, mohl bych si i stěžovat na to, že z šestiranného revolveru hlavní hrdina občas vystřelí minimálně patnáct ran. To je škoda, protože na realističnosti si producenti celé série vždy zakládali.

O tyhle věci tu ale vůbec nejde. Jde jen o to si sednout a užít si celou tu akci bez zbytečného přemýšlení. Díky tomu, že se neustále něco děje, budete mít pocit, že stopáž filmu není 169 minut, ale jen nějakých 90. Všechno to tak strašně rychle uteče a najednou je konec – za který by se mimochodem nemuseli stydět ani ti největší spisovatelé, protože je opravdu jak vytržený z nějaké poezie. Východ slunce, Bazilika Sacré-Cœur... Kdyby John Wick poklekl, řekl bych mu ano.

Nedílnou součástí každého dobrého filmu je i hudba. Odvážím se říct, že z jednoho z filmových festivalů, které každoročně probíhají v různých koutech světa, si nějakou tu nominaci nebo dokonce i cenu tenhle snímek odnese. Zvuk má na svědomí Tyler Bates, který má zkušenosti se spoluprací i se Zackem Snyderem nebo Jamesem Gunnem. Ostatně dělal i na předchozích dílech Johna Wicka. Nikdy jsem nečekal, že by se mi mohlo líbit spojení vážné hudby, elektronické hudby a tvrdého rocku. Každá skladba je tak precizně vybraná a ke scéně se vždy hodí. Přiznám se ale, že nepoznám, jestli efekt při výstřelu nějaké zbraně odpovídá zvuku v reálu. Pro někoho, kdo si přišel film do kina užít, je to ale to poslední, čím se bude zaobírat. Soundtrack je stejně jako u předchozích dílů špičkový.

Čtvrtý díl není jen potenciálním zakončením celé série, ale i neskutečným zážitkem. Není scéna, při které se budete nudit. Není tu herec, který vám svým výkonem otráví zbytek filmu. John Wick nám dává to, co na celé sérii milujeme. A hlavně je názorným příkladem toho, jak by se měly akční filmy v několika následujících letech dělat. Troufám si říct, že John Wick 4 je momentálně tím nejlepším akčňákem, jaký nám filmaři za poslední dobu dali.

Najdou se však drobné chyby, které budou některé jedince štvát. Ani na vteřinu jsem ale nepomyslel na to, že bych hodnotil jinak než devítkou. Nemusíte mít rádi akční filmy nebo třeba Keanu Reevese. Tohle si totiž užijí úplně všichni, protože všem má co nabídnout.