Určitě se vám někdy stalo, že pro vás byl snímek natolik citlivým, že se vám velmi těžko popisovaly jeho kvality, případně abyste ho rovnou zhodnotili. Film se vás dotkne natolik, že ho akorát doporučujete svým kamarádům a blízkým. Takhle jsem to osobně měl s Hacksaw Ridge, 13 Hodin či Výjimeční. Na film Jeden Život jsem se těšil od jeho oznámení. Příběh Nicholase Wintona o záchraně 669 převážně židovských československých dětí před začátkem druhé světové války jsem již znal a nejednou jsem přemýšlel nad tím, jak by mohla jeho filmová verze vypadat. Ani v těch největších snech jsem nedoufal, že by ho ztvárnil legendární Anthony Hopkins. Jenže film se z velké části odehrává v ještě dávnější minulosti, kdy byl Winton mladý. Jsou to právě tyhle scény, které skrývají to nejlepší a bohužel i nejhorší z filmu.  

Jeden Život skáče mezi dvěma časovými osami. První je ta v roce 1988, kdy se o příběhu Wintona dozví celý svět. Ta druhá se odehrává v letech 1938 a 1939, těsně před začátkem druhé světové války. Zatímco scény s mladým Wintonem prošly pouze menšími změnami, ty o 50 let později značně velkými, které lehce škodí celému ději. Film několikrát skáče napříč těmito osami, jenže zatímco atmosféra v dávnější minulosti je po většinu času hutná a napínavá, ta v osmdesátých letech je poněkud zapomenutelná až na tři menší scény a samotný závěr filmu. Abych neskákal obdobně mezi těmito linkami, tak v recenzi nejdříve zrecenzuji dějovou linii z pozdější části Wintonova života, až následně se dostanu k té z třicátých let. Hlavně abych nekončil recenzi kritickými segmenty. Ale to lehce předbíhám. 

O talentu a rozsahu Anthony Hopkinse není pochyb. Ať už jde o Mlčení jehňátek a Hannibala, nebo novější film Otec, vždy předvedl neskutečný herecký výkon, který si budete pamatovat. A obdobně je tomu i tady. Dokonce do takové míry, že zachraňuje i horší scénář, který trpí hlavně na prapodivné historické změny. Ve filmu je to právě Winton, kdo po letech opět narazí na brašnu se seznamem dětí, které zachránil. Následně začne vyhledávat noviny, případně další osoby, které by to mohlo zajímat. V reálu ale tento seznam našla jeho žena při náhodném vyklízení půdy. A byla to právě ona, která předala seznam historičce, což vedlo až ke slavnému vysílání pořadu That’s Life!, ve kterém se objevil jak Winton, tak i přeživší. Na jednu stranu chápu, že chtěli Hopkinsovi dát více aktivní roli. Bohužel jsou ale jeho pocity upozaděny a schovány za pár otázek položených kamarádovi. Dramatičnosti děje by tak více pomohlo sledovat, proč Winton i své ženě tajil, že vůbec nějaké děti zachránil. A hlavně kolik jich bylo.  

Okamžiky těsně před válkou jsou na tom po stránce dramatičnosti mnohem lépe. Film se vám nesnaží vysvětlit, co se momentálně děje ve světě. Přece jen by každý měl vědět, kdo to byl Hitler a co se stalo v roce 1939. Přes několik uváděcích záběrů si i tak uvědomíte, že všem tikají neviditelné hodiny a že na záchranu dětí nezbývá moc času. Uvítal bych ale o něco více těchto záběrů, protože v druhé dějové linii jich je poměrně dost, i když nejsou potřeba. O pár víc ve třicátých letech by zanechalo na divákovi ještě silnější pocit beznaděje a nutnosti zachránit kohokoliv jen jde. Nějaké scény z pohledu Židů by příběhu také neuškodily. To ale naštěstí skvěle zpracoval česko-slovensko-polský film Všichni moji blízcí s Josefem Abrhámem a Libuší Šafránkovou. Velmi doporučuji. Přijde mi škoda, že se o filmu více nemluví ve spojitosti s Jeden život.  

Tím se dostávám oslím můstkem k hereckým výkonům. Ve filmu je totiž i dost českých herců, kteří jsou okamžitě zapamatovatelní. Musím tak zmínit Julianu Moska, Rút Schmidtovou, Martina Bednára nebo i v menší roli Barboru Váchovou. Z českých herců a hereček jsou nejvíce výrazní a jejich postavy si díky uvěřitelné starosti o všechny zúčastněné zapamatujete. Ze zahraničních nesmím opominout Helenu Bonham Carter, která hraje Wintonovu matku. Ale největším překvapením byl pro mě výkon Johnnyho Flynna, tedy mladého Wintona. Nejenže na svých bedrech táhne celý děj v Československu, ale zároveň doopravdy působí jako mladý Hopkins. Ať už jde o mimiku, nebo styl mluvy. V jeho očích vidíte jasný zápal, i když padne na úplné dno. Naprosto výborný výkon, hned jsem si s ním musel pustit další filmy. 

Hlavně konec druhého aktu, kdy se řeší odvoz posledního vlaku, je primárně díky němu neskutečný a bude vám pumpovat krev v žilách. A to i pokud znáte celý příběh do detailu. Hlavně díky této části budete primárně vzpomínat na scény v Praze. Jen je škoda, že náhlý přechod zpátky do osmdesátých let vše lehce naruší a nepřichází úplně v ideální moment. Hudební složka se snaží tento moment zachránit, ale není natolik výrazná nebo správně použita, abyste si cokoliv z ní zapamatovali.  

To nic nemění na tom, že Jeden život je skvělý film, který i přes svoje chyby přináší zážitek s prvky stoicismu, který rychle plyne. Někteří se zaměřují ve svých poznatcích spíše na politickou část a hledají paralely mezi situacemi, které se dějí ve světě. Dle mého ale zbytečně zjednodušují snímek jen na jeden aspekt místo toho, aby doporučovali film jakožto celek. Za tým NerdFixu ho můžu doporučit na osm bodů z deseti. Drobné historické změny a dva až tři prapodivné přechody filmu odpustíte díky silnému lidskému příběhu, hereckým výkonům a hutné atmosféře.