Je Rozzum v divočině skutečně animákem roku?

Rozzum v divočině je dle mého názoru mnohem lepší film než V hlavě 2, a teď si pojďme říct proč. Vytvářet animované filmy může být dost zrádné. Své o tom ví velké společnosti jako Disney, Pixar nebo DreamWorks. Právě poslední zmíněné animační studio dokazuje, že je stále prostor posouvat onu tvorbu na vyšší úroveň. Krásným důkazem je toho loňský Kocour v botách: Poslední přání. Není tedy divu, že milovníci animáků nedočkavě vyhlíží, až Rozzum v divočině zamíří do kin. A upřímně? My se nedivíme. Pojďme se ale společně podívat na to, zda tenhle výtvor naplnil očekávání. Přece jen mnoho z nás doufá, že se jedná o animák roku.

Příběh v tomto filmu je poměrně dost přímočarý a hlavně rychlý. Na ostrově plném divokých zvířat se jednoho dne objeví robot. V tomto případně robotka 7134 z řady Rozzum. Zde bych ráda před tvůrci smekla kloboukem, jelikož název řady je chytrým easter eggem hlavně pro Česko a Slovensko. Robot je totiž české slovo, které vymyslel Josef Čapek a následně jej Karel Čapek využil ve hře R.U.R.. Kdo se právě učí na maturitu, tak i ví, na co právě teď narážíme. R.U.R. totiž znamená Rosumovi Univerzální Roboti. A odtud je to už jen krok k názvu Rozzum.

Samotná přesmyčka není ale jediná inspirace. Robotka Roz, jak se pak představí zvířecím obyvatelům ostrova, se snaží splnit svůj účel. A to plnit lidem přání. Problém je, že na ostrově nejsou žádní lidé, ale jen právě divá zvěř. A tak se naučí jejich jazyk. Ta ji ovšem nenávidí a při zběsilém úprku omylem rozmačká husí rodinku. Ano, čtete správně. V DreamWorks, konkrétně režisér Chris Sanders, prostě kašlou na hezký, hodný a laskavý svět. V divočině jde o život a nehody se stávají. Naštěstí pro Roz jedno vajíčko přežije. Rozhodne se ho tedy ochraňovat.

Jenže z vajíčka se vylíhne house a to si za rodiče zvolí první věc, kterou uvidí. Roz se tak náhle stane matkou mláděte, které je ale slabé a pravděpodobně nepřežije. Musí se tedy o něj postarat a naučit ho vše potřebné k odletu do teplých krajin. A hlavně se musí naučit přežít.

Taková klasická zápletka, kdy vám vaše děťátko frnkne z hnízda. Během sledování filmu vás ale tahle myšlenka prostě nenapadne. Ono ani nemáte kdy na to myslet. Příběh se vyvíjí raketovým tempem. Rychle vám ukáže místní skvosty přírody, seznámí vás s lišákem Čmuchalem a housetem Světlozobíkem, načež se přesuneme o několik měsíců dopředu, abychom viděli celý trénink létání a plavání. Rázem jsme uprostřed zimy a ve finále sledujete boj mezi robotama. Je to prostě obří zmatek, který si užije každý, kdo nevydrží sledovat jednu věc déle jak 10 minut. 

Během toho všeho dává film důraz na vývoj citů robotky. Na to, jak se přizpůsobuje potřebám druhým, stejně tak i její roztržitost s nejistotou, která role matky přináší. Musí velmi rychle reagovat na situace, které by jako lidský pomocník nikdy nezažila. Vztahy mezi zvířaty jsou také velmi hezky odprezentovány, upřímně se mi líbí fakt, že láska a sympatie prochází žaludkem. A pokud si myslíte, že se ze zvířat stanou vegetariáni, tak pozor. To se zde neděje. Velmi razantně je několikrát řečeno i ukázáno, že se dají všichni sežrat. A co nejde sežrat, tak se dá ukrást. Prostě příroda.

Propracovanost světa, design, kresba a práce se světlem jsou překrásné. Velmi nádherně se snoubí zkušenosti i vzhled z Jak vycvičit draka a Kocoura v botách. Do toho je zde obří inspirace Mijazakim, díky čemuž příroda překypuje energií, životem a barvami. Tentokrát jsme se dočkali uhlazenějšího stylu, což není naškodu. Upřímně si myslím, že samotná kombinace přírody s technikou je tak složitá, že jsem ráda, jak samotný animák vypadá. Zatímco příroda je hravější, barevnější, plyšovější a roztomilejší, technika je chladná, neohebná, ostrá a jednobarevná. Roboti jsou ale takovým mixem. Respektive Roz, jelikož její chování kopíruje živé tvory. Postupně dostává pružnost a ladnost zvířat a působí jako hezký most mezi těmito dvěma světy.

Film exceluje v podprahových zprávách. Na jedné straně tu máte krásu přírody v podobě stěny z motýlů a najednou tu je děsivá síla. A je jedno, jestli se bavíme o vlnobití, bouřce nebo faktu, že zvířata otevřeně mluví o tom, koho si dala k obědu. Tahle zpráva ve vás začne o to více rezonovat poté, co se husí hejna vydají do teplých krajin. Je totiž nádherně vidět, jak příroda zdecimovala lidstvo, přičemž je i rovnou vysvětleno, proč jsou najednou roboti v budoucnosti důležití.

A když jsme u té podprahovosti, tak hudba je také skvostem. Troufam si tvrdit, že audio je v tomto snímku vyřešeno naprosto dokonale, jelikož je zde mnoho, ale mnoho úseků, které jedou bez jakéhokoliv dialogu. A přesto vás budou bavit. Kris Bowers zde odvezl famózní práci a písně Kiss The Sky a Even When I'm Not si velmi rychle oblíbíte. Hudební doprovod ve vás navíc vyvolá několik emocí včetně radosti. A možná si vemte s sebou i kapesníčky. Je možné, že si hezky pobrečíte.

Myslím, že nic nepokazím, když řeknu, že Rozzum v divočině je unikátem ve své kategorii. Jeho dětský kouzelný vzhled působí velmi příjemně, ale zároveň chytře představuje nebezpečná témata s chladným přístupem. Obdivuji práci tvůrců, kteří do animáku pro děti dokázali bez špetky provinění zakomponovat černý humor. Je to něco, na co si většinou tvůrci dávají pozor, ale tady je to provedené tak dokonale, že děti humor ani nepostřehnou a dospělí si ho vychutnají. Nebojím se tedy říct, že Rozzum v divočině aspiruje na animák roku a odnáší si krásných 10 bodů. Ano, tempo je sice uspěchané, ale film toho dokáže nabídnout tolik, že určitě nebude na škodu jej vidět víc jak jednou. A stále budete objevovat kouzla, která vám při jeho prvním zhlédnutí utekla.