Iron Lung - vytvořil Markiplier dokonalou herní adaptaci?

S filmovými a seriálovými adaptacemi her se v poslední době roztrhl pytel. Od Super Maria a Minecraftu přes The Last of Us nebo Fallout. Nejnovějším přírůstkem do tohoto seznamu je film Iron Lung, inspirovaný stejnojmenným herním titulem. Ten vydal v roce 2022 vývojář David Szymanski a tato indie hororovka se těšila velkému úspěchu.

Odehrává se v daleké budoucnosti, kdy lidstvo kolonizovalo vzdálené planety. Jednoho dne však došlo k podivné události známé jako The Quiet Rapture. Během tohoto „tichého vytržení“ náhle zmizely všechny hvězdy i obyvatelné planety. Zbytek lidstva přežívá na rozpadajících se vesmírných stanicích nebo lodích a snaží se najít zdroje rychle ubývajících zásob. Jedním z takových objevů je tajemný měsíc s obrovským oceánem krve. Hráč se zde ujímá role trestance, který si svůj trest za neznámé činy odpykává tím, že je uzavřen v malé kovové ponorce přezdívané Iron Lung. Jeho úkol? Prozkoumat dno oceánu a zjistit, zda se tam nachází něco užitečného a to pouze za pomoci silného fotoaparátu a mapy se souřadnicemi.

Hratelnost i vizuál titulu jsou jednoduché a přímočaré, přesto, nebo právě proto, hra zprostředkovala silný kosmický hororový zážitek. Z tak malé hry přece není možné natočit dobrý film, že? Tuto otázku si zjevně položil i Mark Fischbach, alias Markiplier, a rozhodl se na základě této hry natočit svůj dvouhodinový režijní a scenáristický debut. Navíc si sám zahrál hlavní roli, což na první pohled vypadá na pořádný průšvih.

Titul je věrnou adaptací hry, a to jak po vizuální rovině, tak i po té obsahové. Drží se základního děje přičemž místy dokonce doslovně kopíruje repliky. V moři se objevují identické artefakty a dočkáme se i herních mechanik v podobě „slepé“ navigace či fotografování okolí. Tyto aspekty jsou však různými způsoby rozšířeny nebo částečně vysvětleny. Od jak přesně funguje fotoaparát přes křehké vztahy jednotlivých frakcí rozpadající se společnosti až po výrazné rozšíření worldbuildingu a loru původní hry.

Více se dozvídáme také o hlavním protagonistovi, zde dostává jméno Simon, který v původní hře neměl prakticky žádnou osobnost, dokonce ani jméno či minulost. Neprávem odsouzený vězeň doufá, že se nebezpečnou misí na dno oceánu vykoupí, což překvapivě bohatě stačí k vytvoření komplexní osobnosti. Prostřednictvím flashbacků totiž spoznáváme útržky jeho minulosti, které odhalují právě tolik, abychom pochopili jeho motivace a zároveň nás nutí mnoho věcí si domýšlet. Kromě něj se ve filmu objevuje kapitánka výpravy Ava a několik dalších postav, které se Simonem komunikují primárně přes vysílačku, včetně camea jeho známého youtuberského kolegy JackSepticEye. Herecké výkony jsou obstojné, přičemž nejvíce času, logicky, trávíme se Simonem. Mark se postupně v průběhu filmu do role čím dál více vžívá a dokazuje, že dokáže ztvárnit širokou škálu emocí.

A to je dobře, protože většinu filmu strávíme pouze s ním v jeho malé, zrezivělé, polorozpadlé ponorce. Ta se ve srovnání s herním ekvivalentem sice dost zvětšila, ale neubralo to na klaustrofobickém dojmu, který vyvolává. Umocněn je ho i množství intimních detailních záběrů a různé uhly kamery. I díky tomu se v omezeném prostoru stávají herci i neživé objekty jako blikající výstražná světla upozorňující na nebezpečí srážky nebo odlepující se lepící páska držící spoušť fotoaparátu coby alternativní zdroj světla. Všechny části ponorky jsou tak nějakým způsobem kreativně využity.

Většinou jde o velmi dlouhé záběry, kvůli kterým může hlavně první polovina filmu působit trochu zdlouhavě. Nabízí však možnost spoznávat prostředí spolu s protagonistou a vžít se do jeho postupně se zhoršujícího psychického stavu, kdy ani on, ani vy netušíte, co je ještě skutečné a co už ne.

U negativ se ještě na chvíli zastavíme. Týkají se opakování záběru, kdy Simon před sebou vidí něco šokujícího, zatímco nám je to ukázáno až o chvíli později, což velmi rychle ztratilo své „kouzlo“. A pak jsou tu poměrně chaotické finální scény s rychle se měnícími záběry a chaotickým střihem, kdy se všechno hýbe a k tomu je až příliš velká tma, takže je těžké pochytit, co se vlastně děje. Vyzdvihnout však musíme jak praktické efekty v podobě skutečně se otřásající ponorky a rekordního množství umělé krve, tak i vizuální efekty potenciálních obyvatel krvavého oceánu.

Na rozdíl od poměrně přímočarého zobrazení ve hře nám film všechno ukazuje postupně, opatrně buduje napětí, působí na všechny smysly až na samotný konec vše potvrdí i přímým vizuálním zobrazením, které je možná až zbytečně jednoznačné, co ve výsledku narušuje jinak skvěle vystavěnou atmosféru. Vlastně to připomíná závěr první Annabelle, který zcela stějně zničil pečlivě vybudovanou tísnivou atmosféru, v níž jsme věci spíše tušili, než že bychom je skutečně znali.

Tuto atmosféru pomáhá budovat i skvělý, ale znepokojivý soundtrack složený Andrewom Hulshultom, skladatelem hudby k Duke Nukem 3D, Quake či herní sérii Doom. Do něj jsou skvěle namixované podivné pazvuky krvavého oceánu, které, stejně jako v předloze, působí jako hlavní zdroj napětí a strachu. Iron Lung je totiž horor, který nesází na jumpscary, snad až na dvě či tři výjimky. Hlavní je budování atmosféry, pocitu osamění, beznaděje a nejistoty ohledně toho, co je a není skutečné. Nepředstaví vám všechno na stříbrném podnose a spoustu věcí si musíte domýšlet, ale právě tato nejistota je jednou z nejsilnějších stránek snímku. O to více nás mrzí vzácné momenty, především v druhé polovině filmu a v samotném závěru, kdy film pro jistotu výslovně pojmenuje a ukáže věci, které vlastné už divák sám dávno tuší.

V redakci mělo možnost film viedět nekolik z nás a shodli jsme se na hodnocení 8/10. Iron Lung je výborný kosmický horor s pomalým, postupně gradujícím tempem. Jde o příklad ideální adaptace hry na filmové plátno, která respektuje předlohu, bere si z ní to nejlepší a rozširuje její lore zajímavým spůsobem. Body jsme odebrali za již zmíněný pomalejší začátek, zmatený závěr a ke konci až zbytečné pojmenovávání toho, co se na plátně odehrává, což bylo ve srovnání s dosud budovaným tajemstvím jako pěst na oko. Přesto Mark svůj herecký, i všechny ostatní, role zvládl velmi dobře. Z každého momentu je cítit, že jde o film vytvořený z nadšení pro samotnou tvorbu, nikoli kvůli zisku. Nezbývá než doufat, že se stane inspirací jak pro další nezávislé projekty, tak pro nadcházející herní adaptace, kterých je v plánu opravdu mnoho.