První série Chainsawmana patřila k jednomu z těch nejhajpovanějších anime roku 2022, ale neměla takový úspěch, jaký si studio MAPPA představovalo. Možná i proto, že po stránce animace byla hodně ambiciózní… mnohdy víc, než co animátoři zvládali. Proto se při tvorbě pokračování změnil produkční tým a výsledkem je filmový sequel první série, který dorazil i do našich kin. A na rovinu můžu říct, že takhle jsem si adaptaci Chainsawmana představoval od samého začátku. Není dokonalá, ale znatelně vymazlenější a šílenější, než zvládli tvůrci při produkci televizního seriálu. Pokud vám v první sérii nesedly postavy, pokračování váš názor na zásadně nezmění. Ale jako fanda původní mangy můžu říct, že osobnosti, zvraty i akční scény jsou zachyceny na jedničku.

Příběh přímo navazuje na první sérii a pokud se na film plánujete podívat, měli byste ji vidět. Hlavní hrdina Dendži pořád pracuje jako zabiják ďáblů Chainsawman pro speciální sekci japonské policie. Jeho parťačka je ovšem tentokrát odstavena stranou, protože musí podstoupit magickou léčbu. A jak se Dendži při pochůzkách nudí, jednou za deště narazí na novou tvář. Jde o dívku jménem Reze s kterou se začne sbližovat. Na brigádě, kde se potkávají, Dendžimu vypráví o škole či běžných starostech a postupně mu tak ukazuje život, který nikdy nemohl vést. Dendžimu postupně dochází, o co všechno kvůli práci pro zabijáky ďáblů přichází… jenže pak zjistíme, že mu po krku jde další ďábel. Chainsawmanovu hlavu chce ztělesnění samotného tajfunu.

Film se dá docela jednoduše rozdělit na dvě poloviny. První část se věnuje romanci mezi Dendžim a Reze, kdy poznáváme hrdinovu novou lásku a to, jak ji vnímá. Ve druhé části se pak pustí ďábel Tajfunu do útoku a Dendži se musí bránit, zatímco záporák ničí celé město. Proto recenzi rozdělíme na podobné poloviny a nejdřív se podíváme na postavy. Pokusím se je popsat bez spoilerů, abyste ale také tušili, co za příběh vás čeká. Středobodem filmu je, jak jinak, Dendži, který je na svůj věk extrémně nedospělý klučina. To dává naprostý smysl.

Už od malička neměl žádné přátele a teprve jako náctiletý se ocitl v relativně přijatelné situaci. Má co jíst, kde spát a dokonce se o něj zajímají i holky. Že je to mnohdy manipulace pro jejich vlastní prospěch ale Dendži poznat nedokáže. Všechny holky kolem sebe tak vnímá strašně sexualizovaně, což film vyloženě vyzdvihuje, když na ně Dendži vzpomíná. Vidíme je svůdně pozorovat kameru ve spodním prádle, neboť to je je způsob, jakým je Dendži vnímá. Film ho za tento úhel pohledu vyloženě netrestá, takže byste mohli odejít s pocitem, že jde akorát o nevkusný fanservis. Podle mě ale akorát ukazuje hrdinovu nedospělost, ze které postupem celého příběhu dospívá… a která se mu mnohdy vymstí jinak než jenom třeba fackou.

Chainsawman je v podstatě o tom, jak Dendži pomalu stoupá v pyramidě potřeb. Hlavním hrdinou je mentálně velmi jednoduchá postava, která umí leda tak sprosté vtipy a ani nedokáže posoudit svoje možnosti, neboť za něj vybírají jiní. Mezi neprohlédnutou manipulací a zjevnými snahami o zneužití jeho moci si Dendži časem nachází něco skutečného. Protože i jeho vztah s Reze je od začátku něčím podezřelý. Pro diváka neznámá lež prostupuje nejen dialogy, ale i záběry kamery, kdy na první pohled milé momenty mají hořkou pachuť. Víte, že se to časem zvrtne, že časem zjistíte, proč se Reze vlastně o Dendžiho zajímá. Vždyť přece není tak zajímavý, aby ho někdo tak neskrývaně měl rád.

Ale v té pachuti najdete právě emoční jádro filmu, tedy že v celé romantické části se přeci jen skrývalo něco skutečného. A to jádro je provedené fakt skvěle. Na Reze vám bude ke konci záležet a její charakter celý příběh i hrdinu posune dál. Romantickou část musím jedině pochválit - stejně jako u zbytku Chainsaw mana ji ovšem možná nejvíc oceníte až ve chvíli, kdy se dostanete ke konci příběhu. Film právem působí jako menší část většího celku a vy tak odejdete s otázkami, které vám zodpoví teprve manga nebo nadcházející pokračování. I tak nabízí vyprávění ucelený zážitek, na který mohou další díly bez problémů navázat.

Ve druhé polovině filmu se pak vrhneme do akce a studio Mappa tu předvádí všechno, na co byste byli zvyklí z jejich práce na Džudžucu Kaisen. V dobrém i špatném. Převážná většina akčních scén je provedena skvěle, s dobře rozplánovanou choreografií, takže ji divák dokáže jasně sledovat. Líbilo se mi použití barev, šílené nápady mangy převedené do pohybu a jak s každou scénou vlastně nevíte, co vás čeká dál. Jenže občas animace spadla  k tomu, čemu já říkám “barvičky”. Kdy je animace tak rychlá, až se stane nepřehlednou, a vůbec jsem tak nedokázal poznat, co se na plátně dělo. Tenhle animační zlozvyk je teď v akčních anime dost rozšířený, stěžoval jsem si na něj třeba i u Solo Levelingu. A přestože chápu, že možná bylo záměrem ukázat neskutečně svižného nepřítele, kdy ani postavy nedokážou jeho pohyby sledovat… animátoři to na pár místech přepískli.

Tyto scény naštěstí nikdy nebyly tak dlouhé, aby mě vytrhly ze zážitku na déle než minutu nebo dvě. Právě kvůli nim však hodnotím film o něco huře, než by si možná ve vašich očích zasloužil. Přesto se ale podle mě jedná o krok správným směrem pro celou franšízu. Film dokonale zachytil nádhernou i tragickou stránku vztahu hlavních hrdinů, aby na ni hned navázal půlhodinou vynikající akční animace, jakou jen tak neuvidíte. Klidně může stát po boku Demon Slayera jako jeden z nejlépe naanimovaných akčních filmů a jako fanoušci akčních anime byste ho rozhodně neměli minout. Za tým Nerdfixu hodnotím osmičkou a velmi se těším, co nám Mappa ukáže ze světa Chainsawmana dále. A s trochou naděje u toho nezabije své animátory z přepracování.