Film Arco je skvělou francouzskou odpovědí na ghibliho filmy

Kdybychom měli jmenovat nejvýraznější studia v oblasti animované produkce, tak bychom nesměli opominout Disney, Pixar, DreamWorks a samozřejmě studio Ghibli. Právě tento velikán, v jehož čele stojí slavný Hajao Mijazaki, je velkou inspirací pro mnoho tvůrců. Ten svým workoholismes a smyslem pro každý detail nastavil laťku neuvěřitelně vysoko. Avšak o přeskočení této laťky se nyní společně pokusila studia: Remembers, MountainA, France 3 Cinéma, Fit Via Vi Film Productions a Sons of Rigo. Ale, povedlo se?

Arco by se dal popsat jako animovaný skvost se zvláštním příběhem a divnou směskou cestování do budoucnosti, technologického vývoje a přírodní katastrofy. Obecně se zde mísí hned několik témat, která ale nepůsobí nijak na sílu. Vše do sebe příjemně zapadá a plyne. Avšak příběh začíná až v roce 2932, kdy lidé bydlí v domech nad oblaky. V jednom z domů žije desetiletý chlapec Arco, jenž závidí svým rodičům a sestře možnost cestovat v čase. Hlavně protože viděli dinosaury! Arco neváhá a jedné noci se nenápadně vyplíží z domu, ukradne sestře diamant a plášť, který získává na slunci barvy duhy. Tyhle dvě věci jsou totiž důležité pro cestování v čase. 

Arcovi se sice cestování povede, ale s navigací má ještě problém a tak narazí do roku 2075, kde ho nachází dobrosrdečná a zvídavá Iris. Desetiletá holčička, která má mladšího brášku Petera, robotickou chůvu Mikkyho a rodiče bůh ví kde v práci. Iris se snaží Arca dostat zpátky do budoucnosti, což není jednoduché, jelikož Arco při pádu ztratí diamant. Zároveň se oba dva seznamují, povídají si a divákovi vyobrazují několik rozdílů ve společnosti, vnímání světa i rozdílu napříč časem. Je to takový příběhový balast, který bez animace vlastně moc nedává smysl. Spoustu informací získáte pouze pozorným sledováním. Ovšem tohle dělá i studio Ghibli a nebojím se říct, že v rámci příběhu a podprahových zpráv dosahuje film stejných kvalit. O trochu horší to je s animací.

Dá se to popsat asi takhle: Vezměte studio Ghibli, přesuňte ho do Francie a zkrouhněte pohybující věci aspoň o čtvrtinu. A najednou dostanete film Arco. Beze srandy. Film je nádherně namalovaný a ono vyobrazení si skvěle hraje s různými efekty. Mění krajiny jak na běžícím páse, předává naději skrze budoucnost, ukazuje v šedých barvách snahu o normálnost v době obrovských krizí a uklidňuje pomocí jemnosti přírody. Zároveň animace dokáže až znepokojivě vyobrazit jak moc závislí jsou lidé v roce 2075 na robotech. Dospělí se bez nich nedokážou obejít a je velmi často vidět, jak moc negativně to působí na lidstvo. Hlavně po stránce sociálních vazeb. O děti se starají hlavně roboti a dospělí jsou bůh ví kde. Čeho si velmi cením jsou tiché pasáže, které mi donutili užívat si nádhernou malbu v doprovodu příjemné hudby. Ta se v průběhu celého filmu porůznu měnila, přetvářela a doplňovala atmosféru, že jsem se velmi snadno nechala strhnout a do filmu se doopravdy zažrala.

Co ale film dělá možná o malinko lépe je práce s postavami. Přeci jen za celou dobu uvidíte i dospělé lidi, kteří nejsou jen hologram. Trio bratrů, kterým nikdo nevěří je přesně to dokonalé rozptýlení, který tento kousek potřebuje. Krom dalších témat na přemýšlení přináší do filmu velmi vtipnou vložku, jelikož se vlastně jedná o tři paka. Od chvíle, co je uvidíte na plátně se na ně budete těšit, jelikož je jeden blbější než ten druhý či třetí, ale mají srdce na pravém místě. I když se to tak možná nezdá.

Emocionální růst, který film nabízí, je skvěle vybudovaný. Je krásně vidět, jak se postupně postavy vyvíjí, jsou zvědavé, učí se z chyb a ladí se na emoce a situace ostatních. Paradoxně je tento vývoj nejlépe vidět na robotovi Mikym, který ačkoliv je starší model, nedodržuje naprosto přesná nařízení a jedná podle toho, co předpokládá, že je nejlepší pro děti, které má na starosti. Zároveň film své postavy staví před těžká morální dilemata, které je potřeba řešit. A né vždycky je řešení příjemné, což pocítíte hlavně na konci, kdy vaše kapesníky nezůstanou suché, jelikož na vás kompletně dolehne tíha všech rozhodnutí.

Překonal tedy Arco studio Ghibli? Ani náhodou. Ale to neznamená, že zklamal. S tou obrovskou výzvou se film popasoval přímo bravůrně a osobně nemám ani moc co vytknout. Hlavní témata jsou skvěle rozebraná, nádherně zde funguje výzva k péči o naší planetu i budoucí generace a samozřejmě nemůže chybět trocha romantiky. Co mě osobně lehce nebavilo, je fakt, že občas gravitace a fyzika nefungují tak, jak by měli. Za mě osobně se jedná o nádherný film, který si zaslouží 9 bodů z deseti. Ten jeden bod ztrácí na tom, že nad filmem musíte přemýšlet. A to poměrně dost, abyste zvládli obsáhnout vše, co vám film chce říct. A taky na těch divných očích… Asi už chápu proč skoro všichni lidé nosí brýle.