Farma zvířat je jeden z nejhorších filmů, které jsem kdy viděl. Odcházel jsem z promítání zmatený, proč by vůbec tenhle tým adaptoval Orwella, když scénárista přepsal celý vyprávění, jen aby přidal věci na úrovni „Haha, prdění je vtipný“. Pak jsem si našel rozhovor s režisérem Andym Serkisem, podle kterého se nesnažili o otevřeně politický film. U adaptace Farmy zvířat. U alegorického příběhu o nástupu komunismu v Sovětském svazu, kdy se zarytý socialista George Orwell vypisoval ze svého zklamání. V jeho příběhu sledujete pozvolný přechod k autoritářství a postavy buď reprezentují skutečné historické osobnosti nebo části společnosti.

Proč bys tohle adaptoval do filmu, když nechceš být politický? A on Andy navíc kecá, protože scénář vzal tuhle nadčasovou kritiku z osmdesát let staré knihy a udělal z ní prostě jen „Trump je ale blbec, co?“ Na původní příběh se snaží našroubovat kritiku moderního kapitalismu a přitom ani nechce říct nic vyloženě špatnýho o kapitalismu jako takovém. Vzhledem k tomu, že slovo „Spoiler“ vychází z anglického „zkazit“, tady vám prozrazením zápletek nelze nijak zážitek zkazit a tak recenze ani neobsahuje žádné spoilery.

Zatím ale nepřemýšlejme nad tím, jak se George Orwell musí obracet v hrobě tolik, že jeho napojením na turbínu byste mohli pohánět malé město. Příběh začíná zdánlivě trochu podobně jako kniha. Na Panské farmě se zvířata rozhodnou vzbouřit proti lidským majitelům a vést svou vlastní farmu. Hlavním hrdinou je prasátko Štístko, který v knize neexistuje, protože hrdiny jsou všechna zvířata jako komunita. Mají si přeci jen být rovná, ale jen co se zbaví lidí, rozhodne se moci chopit prase jménem Napoleon. Pomalu vytlačí odpor v podobě hodné prasnice Kulišky, která akorát považovala davy za hloupé, a začne si upravovat pravidla podle sebe.

Ale už od počátku má s původní knihou film společného leda tak pár jmen a zhruba některé scény, jinak si jede vlastně po svém. Adaptace se přitom nemusí vyloženě jedna ku jedné držet původního díla. Třeba Jak vycvičit draka má s knihou společný jenom název a je taky super. Ale když už vezmete něco tak krátkýho a koncentrovanýho jako stostránková Farma zvířat, kde jsou metafory na každém rohu… bylo by fajn je aspoň něčím smysluplným nahradit.

Protože já si ani nejsem jistej, zda scénárista s režisérem ví, co je to alegorie a metafora. Napoleon se totiž chce stát vládcem zvířat a celé farmy, protože má pocit, že ho jako prase neberou lidé vážně. Jako že se mu doslova vysmívají a on jim chce být rovný, proto je začne napodobovat. Proto jsem byl při odchodu z kina tak zmatený - jak můžete vůbec kritizovat adaptaci Farmy zvířat, která nechápe, že prasata nejsou ve skutečnosti prasata? Že jako celek znázorňují revolucionáře jako Lenina, Stalina, Trotského a další, kteří přinejmenším tvrdili, že následují Marxovy myšlenky. Kniha se pak zaměřuje na to, že od začátku někteří z nich chtěli očividně akorát moc pro sebe a na běžném lidu jim nezáleželo. Napoleon má být alegorií Stalina, film z něj hláškováním a přeřváváním ostatních spíš dělá Trumpa.

Tohle by nutně nebyl blbej nápad, kdyby se na to rozhodl film pořádně zaměřit a chápal Trumpovu rétoriku líp než jen na úrovni „Prostě furt mluví a skáče lidem do řeči.“ Nebo kdyby tahle metafora byla aspoň jednotná a fungovala v průběhu celého filmu, ne že někdy je Napoleon znázorněním člověka, jindy ne. To samé totiž platí pro další postavy, kdy je docela jasně poznat, které metafory scénárista rozeznal a které ne. Třeba ovce jako jednoduše manipulovatelná masa jsou tak očividné, až se jich dokázal chytit i on. Zato třeba prase Pištík se uprostřed filmu skoro úplně promění, když asi scénáristovi došlo, co že vlastně má tohle prase být zač.

V knize je znázorněním propagandy, jak zkresluje pro zvířata na farmě realitu svými povídačkami a úpravami. Ve filmu se z něj nejdřív rozhodli udělat dolézavého a zbabělého análního alpinistu pro Napoleona, kterého jeho pan vůdce vůbec nemusí. Když už se teda rozhodli jeho postavu zničit, tak bych aspoň doufal, že se toho budou držet. Ale ne, v půlce psaní scénáře jako by se produkce rozhodla otevřít Wikipedii a přečíst si, co má Pištík znázorňovat. Takže se z něj najednou z ničeho nic stane propagandista, ale zároveň jsou všechny jeho lži naprosto očividně prohlédnutelné a nikoho nepřesvědčí. Hlavně proto, že Napoleon je naprosto neschopný a všechny Pištíkovy pokusy omylem sabotuje. Vliv propagandy na vnímání, jak pomalu omýlá břehy a likviduje kritiku, film ze svého vyprávění úplně vystříhl.

Vedle Napoleona pak ještě film představí novou lidskou záporačku. Celý její plán stojí na tom, že na své projekty nemá dost elektřiny, proto chce na území farmy postavit obrovskou přehradu a vodní elektrárnu. Farma zvířat má totiž… jeden trochu větší potůček. Díky němu pak může postavit megahráz a produkovat asi fakt hrozně moc energie. Nepřemýšlejte nad tím, nedělejte si to, bude to akorát bolet víc. Stejně jako když z havrana Mojžíše udělali jejího drona. Představitel církve, kterou vládnoucí trpí, protože pomáhá běžným lidem přijmout jejich úděl podřízených, je ve filmu nemluvící dron.

Snad jediná postava, která je nejblíž svému knižnímu já, je kůň Boxer. V původní verzi znázorňuje pracující lid, není moc vzdělaný, ani číst se pořádně nenaučil. Přesto je ale upřímný a pracovitý, pro farmu by klidně položil život a Napoleonova slova následuje bez pochyb. Než ho Napoleon dožene na pokraj sil, až se Boxer zraní, načež se prasata koně bez lítosti zbaví. Je pak ukázkou toho, nakolik Sovětskému svazu záleželo na těch, kteří ho skutečně pomáhali budovat a v jeho myšlenky oddaně věřili.

Ve filmové verzi je Boxer stejně věrný i tváří v tvář porušení pravidel ze strany prasat. Místo práce pro farmu se ale zraní ve chvíli, kdy se snaží zachránit člověka zpoza bagru. Celá scéna je provedená mnohem dětinštěji a postavy divákům rovnou vysvětlují, že koně taková zranění nepřežijí. Pištík má pak pro Boxera hned připravenou helikoptéru s logem továrny na lepidlo, protože to je pro továrny na lepidlo normální, mít svoje vlastní helikoptéry. Ale stejně tohle byla jediná ze dvou scén, které ve mně vyvolaly nějaké zamýšlené emoce.

Druhou pak bylo známé „Díval se na prasata a na člověka, na člověka a na prasata, ale neviděl mezi nimi rozdíl.” Jenže tyhle povedené kusy se absolutně topily v pitomých vtipech o prdění, nepochopených sekcích a pohřbených metaforách. To vše doplněno o typický příběh, kde mladé prasátko uvěří staršímu manipulátorovi, ale pak se díky lásce ke svým přátelům vzpamatuje. Původní kniha má depresivní konec, který film zopakuje, ale hned na to postavy navážou slovy: „Takhle to přece ale neskončilo!” Společně se pak zlému prasákovi postaví, svrhnou ho a všechno je najednou dobrý.

Film pak nekončí vlastně ani jako kritika komunismu v Sovětském svazu, ale jako kritika kapitalismu na úrovni „Být chamtivý na úkor ostatních je špatné.“ Asi jo, Serkisi, proto jsi musel adaptovat Farmu zvířat? Kvůli tak unikátní myšlence sis vzal na starost legendární příběh o tom, jak autoritáři pomalu likvidují odpor a vytváří si poslušné ovečky? Proto tam muselo být tolik vtipů o prdění a zadcích, jinak by přece ta metafora nefungovala, viď?