Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství jsou lepší, než jsme čekali

Kouzla a magie vždycky lákaly lidi napříč všemi věky, obzvláště pokud šlo o magický svět schovaný za zrcadlem. Pokud ale opomineme magnum opus fantasy tvorby jménem Pán prstenů, tak nejproslulejším světem je ten od J. K. Rowlingové. Jenže knihy a ještě více filmy postrádaly jakési budování světa. I když jsme jakožto diváci a čtenáři věděli o každém kroku Harryho Pottera, tak jsme neměli šanci otevřít bestiář, kroniku ceremoniálů nebo například geopolitickou historii světa čar a kouzel. Jenže pak přišla Fantastická zvířata a kde je najít. Očima Mloka jsme více prozkoumali nejrůznější příšery a nečekaně i zvířata. Ale hlavně jsme více poodhalili jednotlivé úřady a zjistili, kdo byl ten děsivý Grindelwald.

I přes poklidnější příběh si zasloužil první film chválu jak fanoušků, tak kritiků. Jenže pak přišly Grindelwaldovy zločiny. A upřímně šlo o jeden velký průšvih. Motivace postav jako by neexistovala, scénář jako by psal Shyamalan na piku a vše končilo obrovitánskou CGI bitvou, ke které došlo, jen aby byl nějaký cool efekt na konci. Proto jsem se obával Brumbálových tajemství a tak trochu jsem očekával, že půjde o stejný propadák. Za to hlavně mohl fakt, že na scénáři opět dělala Rowlingová, která ještě větší blbosti než do scénáře píše na svůj Twitter. Ale upřímně, od Vězně z Azkabanu jsem si žádný film z tohoto magického světa neužil takhle moc. 

Tato recenze je samozřejmě bez spoilerů, ale stejně jako samotný film bych rád začal Madsem Mikkelsenem. V úplném prologu se totiž setkává jakožto nový Grindelwald s Brumbálem. Tahle scéna neslouží jen jako připomenutí jejich milostného vztahu, ale zároveň jako ukázka nového směru, kterým se příběh a film vydá. Grindelwalda již nehraje Johny Depp kvůli kontroverzím ohledně jeho bývalé ženy. A i když se řadím na stranu Deppa, tak jsem úplně nebyl spokojen s jeho Grindelwaldem. Ale za to může spíše scénář a samotný design postavy. V druhém díle každou chvíli měnil své chování, protiřečil si a hlavně vypadal jako goth hipster. Úplně se mi tak nechtělo věřit, že by někoho takového Albus miloval. Jenže Mikkelsen a hlavně druhý scenárista Steve Kloves přináší postavě podstatnou lidskost, šarm, rozum a jednotnost.

Grindelwald je nebezpečný ne protože šíleně švihá hůlkou, ale protože má jasně zakotvené názory, za kterými si stojí. Je inteligentní a každý jeho krok a rozhodnutí s sebou nesou velké následky, jež hrají v jeho prospěch. Do určité míry tak chápete, proč ho mnozí kouzelníci následují. Takže na jednu stranu je škoda, že Depp již ve filmu není. Na stranu druhou to přineslo podstatné zlepšení záporáka v tomto příběhu.

Úvodní scéna zároveň poukazuje na nový kinematografický směr. Kamera není tolik hektická, více sleduje mimiku postav, pomáhá ilustrovat, jak se cítí, a dokonce se zaměřuje i na drobné detaily, jako je logo kravaty. Ono se to možná nezdá, ale znatelně vám to pomůže s vnímáním příběhu, který je zde velmi složitý. Velké díky tak patří Georgovi Richmondovi, jenž má za sebou skvosty jako první dva Kingsman filmy nebo Rocketman.

Posledním hlavním faktorem úvodní scény je přesun hlavní postavy příběhu z Mloka na Albuse. Již v druhém díle nedávalo smysl, proč požádal zrovna Mloka o pomoc v boji proti Grindelwaldovi, když je marný kouzelník, ale dobrý magiozoolog. Konflikt příběhu se totiž přesunul mezi Grindelwalda a Brumbála. Proto dává smysl, že Mlok ustoupil do pozadí. Přesto má ale důvod, proč se toho všeho účastní, což je hlavní. I když je také aktivní postavou, neboli postavou, která ovlivňuje děj, tak není nejdůležitější. Ale ono to ani tolik nevadí, protože přesun je plynulý a opodstatněný.

Motivy ale nemá jen Mlok. Stejně tak je nově nabyl Jacob, Théseus, Queenie, Yusuf, a Credence. Ten nejen mě ve druhém díle silně zklamal. Nejen že ho nyní Ezra Miller znatelně lépe zahrál a dodal mu potřebnou lidskost, ale zároveň byly chytře napraveny určité dějové chyby týkající se jeho postavy.

Všechny více a více propojuje Brumbál, jenž každému zadal jiný úkol, o kterém navzájem ale nesmějí vědět. Nebojte, příběhově to dává smysl. Film toho chytře využívá, aby i vám zatajil určité pasáže. V jeden moment skáče děj mezi pěti dějovými liniemi. Což není ideální, ani trochu. Ale nic se neděje náhodou jako ve dvojce. Středobodem je Brumbál, který si tak získává u diváka potřebný respekt a obdiv. Téměř každá separátní dějová linie obsahuje ať už scénu komickou, nebo spektakulární, aby divák měl moment si na chvíli odpočinout, vstřebat všechny detaily a zkrátka se „pobavit“.

Přesto ale sem tam nastane moment, kdy je toho zkrátka příliš. Stane se tak sice jen jednou, nebo dvakrát. Tak jako tak to filmu uškodí.

Ještě než si to všechno shrneme, tak bych rád ocenil práci s hudbou. Ta byla ve všech dílech opravdu skvělá, ale zde se film nebojí trochu natáhnout stopáž a zpomalit, jen aby mohlo být více prostoru věnováno jak starým známým, tak novým skladbám. Jo a mladá Minerva?! O můj bože. Teď mám konečně důvod stát se kouzelníkem.

Ne, ale teď zase vážně. Fantastická zvířata: Brumbálova tajemství jsou nejen pro mě velkým překvapením a doopravdy dobrým filmem. Nejen že došlo k napravení některých chyb, ale zároveň došlo k podstatnému posunutí příběhu a dalšímu prozkoumání fungování kouzelnického světa.