Druhá série Love, Death & Robots zklamala na všech frontách

Jedním z důvodů, proč jsem si pořizoval Netflix, bylo nepřeberné množství skvělých seriálů. Tak jsem také mimoděk narazil i na sérii Love, Death & Robots, která mi okamžitě učarovala a doslova vzala dech. Za svůj život jsem se totiž doposud nesetkal s tak originálním dílem, kterému nedělá žádný problém plynule střídat žánry. Neméně různorodý byl i vizuál, kde jsme se mimo hrané epizody dočkali i několika animovaných epizod. Nadto však tento počin obsahoval velmi podařený příběh, který mne svým pohledem na společenské problémy často upomínal na vynikající sérii Černé zrcadlo.

Není tedy divu, že jsem pokračování vyhlížel s krajní netrpělivostí. A nakonec jsme se jej před nedávnem opravdu dočkali... Jakkoliv vysoká ale mohla naše očekávání být, druhá série zkrátka nesahá svému předchůdci ani po paty.

První série totiž představovala nadmíru zábavný kolotoč plný nečekaných zvratů a linek, ale i velmi zajímavých postav. Tohle se ovšem o pokračování říci nedá. Během sledování pouhých osmi epizod (jen vzpomeňme, že ta první měla epizod celkem osmnáct) jsem našel jen několik málo hrdinů, kteří mě nějakým způsobem skutečně zaujali. Například poldu jako vystřiženého z kultovky Blade Runner nebo nesmrtelného vesmírného renegáta. Ve druhé sérii je opravdu náročné vybudovat si k postavám nějaký vztah, protože jejich příběhy zkrátka nejsou zajímavé. Oproti první sérii mi tu prostě chybí nějaké uspokojivé vyústění nebo zvrat, který by vás zvedl ze židle.

Určité epizody mi tak přišly naprosto zbytečné, jelikož jim citelně scházelo nějaké hlubší poselství, tolik typické pro první sérii. Abych ale byl férový – pár dílů se nebojí opřít do palčivých témat současnosti a přijít s nečekaným řešením situace. V těchto chvílích je to ten poctivý Love, Death & Robots, jak si jej pamatujeme.

Co se ale nezměnilo, je obrazová kvalita. Až na první epizodu, kde jsem se postaviček vyloženě děsil, si i druhá série udržela vizuální úroveň svého předchůdce. Pořád to pro mne je špička práce s CGI, která se vyrovná leckterému vysokorozpočtovému hernímu filmečku. Zejména epizody Zakázané ovoce, Utonulý obr a Sníh na poušti dokazují, že na seriálu pracovaly špičky oboru a v některých místech dokonce série druhá překonává vizuální kvality první.

Zhodnotit novou řadu tedy představuje nemalou výzvu. Některé epizody jsou skutečně povedené a při jejich sledování se budete s napětím bavit. Jenže jiné si už takhle dobře nevedou, a to je problém. Protože co se o první řadě rozhodně nedalo říci, bylo, že je nevyrovnaná. Pokračování však kvalitativně skáče z místa na místo, což vás od jeho sledování může poměrně rychle odradit.

Místy mi proto připadalo, že tvůrci až příliš spěchali a moc nepřemýšleli nad jednotlivými díly. Celkově tak druhou řadu Love Death & Robots vnímám jako značně nedopečený pokus o pokračování, který před svým uvedením potřeboval mnohem více času a promyšlenosti. Navzdory tomu však jejím sledováním rozhodně neprohloupíte, jelikož se i zde najdou chvíle, kdy si vás seriál omotá kolem prstu. Jen nečekejte natolik ohromující zážitek přetékající kreativitou.

Je pro mne smutné na závěr konstatovat, že druhá série sice překvapila, ale rozhodně ne v tom pozitivním smyslu slova. Jako by snad tvůrcům došly nápady, nebo zapomněli na to, co ze seriálu dělalo tak výjimečné dílo. Vždyť se mohli vydat kamkoliv, do jakékoliv doby a do jakéhokoliv žánru. Který jiný seriál má takovou možnost? I když jsem se tedy bavil i u druhé série, hořkost a zklamání z promarněného potenciálu je zkrátka příliš velká.

Proto nemohu jinak, nežli druhé řadě Love Death & Robots udělit průměrných šest bodů z deseti.