Říká se, že méně je někdy více. Což vlastně platí i o Netflixu. V jeho rozsáhlé knihovně se mi totiž za dobu, co jej mám, podařilo najít hned několik menších perel. Ty jsou možná krátké, což ale dohání svými kvalitami. Mezi taková díla bych se rozhodně nebál zařadit i seriál Bonding, který se konečně dočkal druhé řady.

Přečtěte si také: Dějiny nadávání - ku*va dobrý dokument

Ale hezky popořadě. Pokud jste ještě Bonding neviděli, tak se na něj rozhodně podívejte. Vypráví příběh studentky Tiff, která se živí jako dominatrix. Shodou okolností se k ní přidá její dávný kamarád Pete, chcete-li, Carter. Tomu jeho nové zaměstnání pomáhá v tom stát se úspěšným stand-up komikem. A taky si trochu přivydělat. Společně se setkávají s celou řadou neobvyklých klientů. Zároveň se do hry dostává i otázka vztahů, přátelství a budoucnosti.

Tento trend vlastně následuje i pokračování. To se ale překvapivě rozhodlo upozadit bičíky a lesklou černou, a do popředí tak vstupují spíše city naší dvojice. Tiff například řeší, co si počít se svým přítelem. V tom jí moc nepomáhá ani příchod jednoho nováčka, který pořádně zamíchá kartami. Také Carter neví, jak si poradit se svým partnerem, kterého děsí veřejný coming-out. Navíc se začíná hroutit jeho dosavadní postavení.

Jak už jsme zvyklí z minula, tyto trable jsou proloženy mnoha absurdními situacemi a bizarními momenty. Bonding totiž od poněkud černějšího humoru neupouští ani v druhé řadě. Jen toho smíchu možná bude méně, protože tady už jde do tuhého. Tvůrci se nebojí naše oblíbené postavy přivést až na dno, a sem tam je donutí sáhnout si do svědomí. Zvlášť ke konci dostane seriál takzvaně grády a je vyřčena spousta nepříjemných pravd.

Hlubší vyprávění příběhu sice kvituji, ale i tak mi ve druhé řadě něco scházelo. Mám totiž za to, že první série dokázala mnohem lépe pracovat s vyvážeností zážitku. Na každý smutnější moment zde připadala nějaká odlehčující scéna, které jste se od srce zasmáli. A objevování zajímavého podsvětí BDSM také mělo něco do sebe. Neříkám, že ve druhé řadě takové věci nenajdete – jen jich zkrátka není tolik. Postavy také sem tam celkem nelogicky jednaly. Někdo mě citelně zradí, ale já se mu později jdu omluvit, aniž bych se dočkal omluvy od něj? Ale no tak...

Od seriálu jsem nicméně odcházel spokojen. Snad nebudu moc prozrazovat, když řeknu, že se naši hrdinové opět někam posunuli. A upřímně – finále druhé řady ve mně ještě nějakou chvíli silně rezonovalo. Znamená to snad, že Bonding je stále jedním z nejlepších „menších“ seriálů, které na Netflixu najdete? Za sebe mohu říci, že rozhodně ano. Byť stín první řady bohužel zůstává nepřekonán. Ale kdo ví. Možná se dočkáme třetí řady, která bude větší, lepší a úchylnější. Prostor k rozvoji děje totiž Bonding rozhodně má. A poněkud sobecky doufám, že tvůrci ještě s Tiff a Carterem tak úplně neskončili.

Druhá série Bondingu sice neobsahuje tolik prasárniček, pro které jsme si zamilovali první řadu, zato ale přichází s promyšlenějším dějem a prokreslenějšími postavami. Důraz na emoce je však v tomto případě dvousečnou zbraní. Děj se občas zbytečně táhne a postrádá logiku. A také více černého humoru. Navzdory tomu si vás ale dokáže udržet až do konce. A to natolik, že stejně jako já budete nadšeně vyhlížet jeho pokračování.

Za Nerdfix uděluji krásných sedm bodů z deseti.