Už na začátku minulého roku nás Netflix v rámci první řady skvělého seriálu Sexuální výchova seznámil s nelehkým životem teenagera Otise Milburna, který se jakožto syn renomované sexuální terapeutky rozhodl společně s rebelskou a značně sečtělou spolužačkou Maeve Wiley založit tajnou sexuální poradnu pro své nezkušené vrstevníky.

Tak jsme se postupně seznámili s mnoha obskurními příběhy studentů Moordaleské střední, které hrály větší či menší roli i v budoucnu a nebály se, ostatně jako celý seriál, zacházet až do explicitnější absurdity. To ale vůbec nebránilo tomu, aby seriál probíral či nastavil daleko vážnější témata jako osobní konflikty, rozchody, hledání identity, lásku, nenávist a mnoho, mnoho dalších.

I díky tomu se nakonec ukázalo, že Sexuální výchova nebyla jen o sexu. Místo toho nám většinově nabídla nečekané, velmi propracované segmenty s hloubkou, jež se více než co jiného zaměřovala právě na psychologii a chemii jednotlivých postav.

A to fungovalo na výbornou. Scénář a vynikající herecké výkony doplněné o bombastickou hudbu společně vytvořily unikátní žánrový mix, který nasadil velice vysokou laťku nejenom konkurenci, ale i sobě.

Děj pokračování v podstatě navazuje na to, čím skončila první řada. Otis se konečně dokázal vypořádat se svými vnitřními démony a může tak spokojeně nastoupit do dalšího školního roku. Mimo to se ale pokouší rozvíjet i romantický vztah se sympatickou Olou, jejíž svérázný otec Otisovi nepříjemně zasahuje do rodinného života.

I jiné postavy však dostaly svůj zasloužený prostor a nadále se tak rozvíjí jejich epizodická vyprávění. Tvůrci proto například nevynechali skvělou linku Otisova nejlepšího přítele Erica, která se z prvotních otázek hledání sebe sama, jež byly kladeny již v první sérii, proměnila v mnohem citovější vztahovou problematiku. Tyto momenty pak s lehkostí doplňuje příběh Adama, neposlušného syna ředitele Groffa, kterého jsme mohli sledovat už dříve. Tentokrát jej ale vidíme v úplně novém světle, které jen podporuje jeho neutěšená rodinná situace, již budete s napětím sledovat od začátku až do konce.

Scénáristé samozřejmě neopomněli ani Maeve, která se po čase opět vrací, aby ji osud svedl dohromady s Otisem. A samozřejmě i donutil ke znovuotevření poradny, která tentokrát získá nechtěnou konkurenci. Kromě toho se však Maeve bude muset vypořádat s návratem dávno pohřbené minulosti, která si ji po čase opět našla.

Mimo to však budeme sledovat i pokračování vývoje plavce Jacksona, podivínky Lily posedlé sexem a peripetie Otisovy matky Jean, která se jakožto sexuální guru pokusí značně zasáhnout i do dění na škole.

Přes tyto vypjatější momenty však v seriálu nalezneme i mnoho odlehčenějších situací, jejichž vtip a nápaditost vás nejednou donutí k úsměvu či hlasitému řehotu. Už první epizoda, která řeší panickou hrůzu pramenící z masivní epidemie chlamydií a u které se mimochodem nepřestanete lámat smíchy, více než co jiného připomíná detektivní pátrání, ve kterém Otis představuje roli hlavního, poněkud poťouchlého, vyšetřovatele. 

Celá druhá série tak už od začátku nasazuje takřka perfektní tempo, které následuje příkladu první série, ale zároveň přidává mnoho nových prvků a vedlejších linek, které se navzájem propojují. To, v čem Sexuální výchova excelovala, tedy pokračování posouvá na zcela novou, rozvětvenější úroveň. Současně je však vyprávění velice konzistentní a neztrácí se samo v sobě. Nemáte tak pocit, že by ten či onen protagonista působil jako pouhá šedá myš v pozadí či výplň bohaté stopáže. Unikum Sex Ed, tedy originalitu, variabilitu a unikátnost jednotlivých charakterů, si seriál naštěstí zachovává i nadále.

Je tedy škoda, že vyprávění ke konci ztrácí dech a kouzlo, které získalo během prvních epizod, postupně vyprchá. Závěr tak vůbec nepůsobí uspokojivě, ačkoliv nám klade hned několik příběhových otazníků podobně, jako předchozí série. 

Celý 'wow' efekt celého seriálu tak místy ztrácí na síle, když se tvůrci snaží diváku představit nová traumata nebo na ně vyrukovat s novou vrstvou osobnosti hrdinů podobně, jako v první sérii. Tady ale vše nefunguje tak dobře, jelikož mnoho prvků působí velice uspěchaně a mnohdy až zbytečně, jako by se jimi seriál nutně snažil zavděčit dnešní době. Což popravdě nemusí být špatné, ale seriál si s některými zásadnějšími odhaleními zkrátka měl dát více načas, nebo si je možná schovat až na příště. 

Pokud se ale přes tyto menší přešlapy přenesete, druhá série vám nabídne velice dobrou linku, kterou nepřekvapivě drží skvělí herci. Herecká matadorka Gilian Anderson tak nadále pokračuje ve své obdivuhodné sexuálně-mateřské tirádě, jež je tentokrát proložena bližším náhledem do psychologie a minulosti její postavy rozvedené matky, která se nyní musí potýkat s nenadálým přívalem citů, které rozvíří jedno šokující odhalení. Zdatně jí pak sekunduje mladý Asa Butterfield, jehož současné ztvárnění postavy nesmělého Otise je stejně dobré, ne-li lepší, jako v předchozí sérii. I Emma Mackey nadále podává skvělý výkon jakožto Maeve, což jen potvrzuje, že tato talentovaná vycházející hvězda se ve světě filmu určitě neztratí i do budoucna.

I zbytek hereckého obsazení si pro sebe dokáže získat nejednoho diváka. Ať už sympatický Ncuti Gatwa, jenž do postavy Erica vložil plejádu emocí, mezi nimiž v rámci jednotlivých epizod s naprostou lehkostí přechází. Nebo Aimee Lou Wood, jejíž postava a jmenovkyně si ve druhé sérii projde velice realisticky podaným martyriem, které by nechtěl zažít nikdo z nás.

Největší chybu seriálu, která kazí výsledný dojem, tedy představuje výsledný střih, kterému škodí několik vysloveně zbytečných záběrů, které zbytečně natahují jinak skvěle nasazené tempo. Mírně vám pak bude vadit i kamera, protože má jinak úhledně vypadající obraz tendenci aberovat na světlejších místech.

To už jsou ale maličkosti, které představují jen malou vadu na kráse jinak ucházejícího pokračování jednoho z nejlepších seriálů současnosti. Pokud jste si tedy užili první řadu, rádi je přehlédnete a druhou sérii zhlédnete takřka naráz. Protože je v mnoha ohledech lepší. Jedná se o větší pokračování s mnoha postavami, jejichž navzájem propletené příběhy se v sobě neztrácí, čímž zároveň tvůrci prokázali, že scénář prozatím drží pevně v ruce. Přesto si ale v porovnání s první řadou, která prostě měla něco navíc, nemůžeme pomoci. Možná je to i proto, že tenkrát jsme se se světem Sexual Education teprve seznamovali, nebo je to tím, že se seriál držel více při zemi. Jednoduše druhá řada v určitých bodech kvalit té první nedosahuje, a proto jí v hodnocení dáme o stupínek méně.

To, co seriál představuje, se však nadále nemění. Sex je jen nástroj sloužící k vyprávění daleko důležitějších příběhů.