Po Hře o trůny nastalo období, kdy seriáloví nadšenci čekali na další pořádné fantasy, které by převzalo pochodeň tohoto giganta. Jasně, Zaklínač byl fajn, ale zkrátka mu ještě něco chybělo. Musím se přiznat, že oznámení Jeho temných esencí, vycházejících ze stejnojmenné knižní série Philipa Pullmana, ve mně vzbuzovalo nemalé pochybnosti. Přece jen víme, jak neslavně dopadl první pokus o adaptaci tohoto díla - Zlatý kompas z roku 2007.

O to větší a příjemnější bylo moje překvapení, když jsem loni takřka na jeden zátah zhlédl první sérii. Ta mě doslova uhranula. A to nejen skvělým vizuálem, ale i příběhem, jehož dramatické vyvrcholení slibovalo ještě lepší pokračování. A toho jsme se nakonec dočkali. Dělá mi velikou radost, když teď mohu po zdárném dokončení druhé série prohlásit, že ve spoustě ohledů první řadu s přehledem překonává. Ale hezky popořadě.

Druhá série plynule navazuje na konec první řady. Takže pokud jste ji neviděli, doporučuji vám, abyste začali tam. Protože by vám jinak uniklo mnoho podstatných souvislostí a úžasných momentů. Tvůrci tedy opustili Zlatý kompas a tentokrát se vrhli na druhou knihu v pořadí s názvem Jedinečný nůž. Protože okolo této výjimečné zbraně, která dokáže proniknout do samotného závoje prostoru, se točí drtivá většina příběhu.

Hlavní hrdinka Lyra se ocitá v jiném světě, konkrétně v opuštěném městě Cittagazze, kterým křižují nebezpeční fantomové. Zde potkává mladíka Willa, který se sem dostal z naší verze Oxfordu. Tito dva se společně rozhodnou vyhledat Lyřina otce, který kamsi zmizel a jeho dcera s ním má nevyřízené účty z minula. Lyru ale neúnavně pronásleduje její matka, která ji chce za každou cenu najít. Své zájmy má s tímto osudovým dítětem i vlivné Magisterium, jehož absolutní moc je v ohrožení.

I když pokračování seriálu jako celek nemusí působit tak epicky, vězte, že ve vás zanechá velmi silný dojem. Snad ještě silnější než před rokem. Tvůrcům se totiž do seriálu povedlo vložit gró celé Pullmanovy série. Toto dílo totiž není tak moc o nadpřirozenu, jako spíše o otázce dospívání a toho, co s sebou taková změna přináší. Ať už to dobré, i to špatné.

Řekl bych, že od první série se drtivá většina postav skutečně někam posunula. Lyra je mnohem rozumnější, Will statečnější. Paní Coulterová snad ještě šílenější. Nakonec i aeronaut dokazuje, že některé věci jsou mu přednější než plná kapsa. A každý má pro své jednání opodstatněnou motivaci.

Příběh je opět skvěle napsán. Každá epizoda si dokázala udržet mou pozornost a těšil jsem se na to, s čím dalším na mě tvůrci vyrukují. Vše je také velmi dobře rozděleno. Fantasy seriálům totiž často dělá těžkosti správně nadávkovat dílčí příběhy postav - tady ale naštěstí tento problém není. Příběh se tak hodně často přesouval z místa na místo. V tu chvíli jsem viděl třeba střih na Oxford a už věděl, že s pomocí sympatické vědkyně odhalím další střípek tajemství Prachu. Což je, a to si přiznejme, jeden z největších taháků druhé série.

Tohle ale platilo už o první sérii Jeho temných esencí. Stejně jako to, že seriál po vzoru knihy pracoval i s poněkud vyhrocenějšími tématy. Což samozřejmě v diváku vyvolává celou řadu emocí. I tady se setkáte s momenty, kdy budete smutní nebo vyloženě naštvaní na určité postavy. Nejčastěji však budete zažívat příjemné napětí. Při jedné zvlášť akční scéně jsem si doslova kousal nehty nervozitou a každá sekunda pro mne byla mučivým čekáním na výsledek.

Už v první sérii nám HBO dokázalo, že Jeho temné esence dostaly pořádný rozpočet. A bylo to znát. Teď pomiňme úžasně detailní a různorodá prostředí a létající čarodějnice. Tím nejunikátnějším byla samozřejmě zvířata, respektive daemoni, což je v Lyřině světě manifestace části lidské duše, která stejně jako její nositel s časem dospívá a takzvaně se ustaluje. Zpracování daemonů bylo špičkové a dost realistické a tuto úroveň si drží i druhá řada. Víte ale, proč tomu tak je? Tvůrci se rozhodli pro poměrně neortodoxní přístup a na place s herci hrály zvířecí loutky, které sloužily jako předloha.

Ne vše je ale tak růžové. Sem tam příběh odsýpá pomaleji, než bych si představoval. Hudba mi tu přece jen přijde méně výrazná, což ale samozřejmě mohl být záměr. No a řekněme si to upřímně – tohle fantasy zkrátka není pro všechny. Nejsou tu ani draci, ani přehnané množství kouzel. Takže jestli hledáte tohle, u Jeho temných esencí moc nepochodíte.

I tak bych vám ale druhou řadu Jeho temných esencí doporučil, ať už jste fanda fantasy, nebo jste už viděli první sérii a čekáte na její pokračování. Dafne Keen alias Lyra doslova září, což se ostatně vztahuje i na ostatní herce, kteří svým postavám dávají skutečně vše. CGI je opět na špičkové úrovni, příběh vás dostane svým dospělým vyprávěním a nápaditostí. Navzdory tomu, že vyprávění není bez chyby, se už nemohu dočkat pokračování tohoto skvělého, mnohovrstevnatého příběhu, který by měli tvůrci uzavřít knihou Jantarové kukátko. A teď už mne omluvte.

Konečně si jdu pořídit tu Pullmanovu trilogii.