Pinocchio je divácky velmi oblíbenou postavou, jejíž příběh filmaři v průběhu několika desetiletí vyprávěli již mnohokrát. V mainstreamu se tento hrdina ustálil spíše v idealistické a značně pohádkové podobě, kterou má na svědomí především studio Disney. Po letech, kdy se jeho příběh odehrával prakticky úplně stejným způsobem, však kouzlo této postavičky pomalu, ale jistě vymizelo. Nedalo se proto ubránit jistému skepticismu, když i Netflix oznámil animovanou verzi Pinocchia. V ruce však měl velmi silné argumenty, především pak eso v podobě režiséra Guillerma del Tora, který proslul svým stylem filmového vyprávění, které kombinuje pohádkovost se zneklidňujícími, místy až hororovými prvky. Otisk tohoto tvůrce, který mimo jiné stojí za vynikajícím filmem Faunův labyrint, dělá z Pinocchia něco více. A Netflix vrací na výsluní.

První věcí, která vás na snímku zaujme, je bezesporu jeho vizuál. Animace probíhala ručně, tedy za pomoci stop-motion technik a jedná se o dosud nejdelší film dělaný tímto způsobem. Mravenčí práce animátorů se vyplatila, film je plný detailů a nejednou si při jeho sledování vzpomenete na propracovanost i vizuální pestrost animáků Tima Burtona. Stylizace celého snímku dává svými designy vzpomenout na dřívější tvorbu Guillerma del Tora, potkáte zde mnoho podivných a bizarních postaviček. Pinocchio je tedy skvělou ukázkou toho, že praktická animace nevymřela a má budoucnost. Zároveň snímku dodává unikátní charakter, který by digitálně animovaný film jednoduše nemohl nabídnout. Dodám jen, že po zhlédnutí Pinocchia určitě stojí za to podívat se i na dokument o filmu, ve kterém máte jedinečnou příležitost podívat se na to, jak takový snímek vzniká a kolik práce (a že jí je opravdu hodně) za ním vlastně stojí.

Del Toro v základu nijak nevybočuje z ohrané příběhové šablony o Pinocchiovi. Opět tu máme kluka ze dřeva, který chce být skutečným chlapcem, řezbáře Geppetta a cvrčka, který v Pinocchiovi bydlí a snaží se jej, jakožto nedobrovolný mentor, provázet životem. Film na těchto známých tématech pouze staví své vyprávění a vnáší do něj dosud nevídanou propracovanost. Postavy jsou velmi komplexní a zcela se vymykají stereotypní, idealistické představě, která nám byla dlouhá léta předkládána. Geppetto je například mužem, kterého postihla ohromná tragédie a proto pije a nedokáže se vypořádat s tím, že by měl být Pinocchiovi otcem. Dřevěný chlapec hledá sama sebe, snaží se zavděčit tatínkovi a neví, co si vlastně počít. Ve svém jednání je totiž nerozvážný jako malé dítě. Film se tak zaobírá velmi dospělými tématy, jako je smrt, životní naivita či dospívání a jeho strasti. Vše je pak orámováno motivem války, jelikož se Pinocchio odehrává ve fašistické Itálii za vlády Benita Mussoliniho. Nechybí tak drsnější motivy slepé propagandy, verbování mládeže do vojenských řad či ztráta způsobená válečným konfliktem. Pinocchio vás díky svému vyzrálému a promyšlenému vyprávění nejednou dojme, nebál bych se říci až k slzám. To se mi u animáku už pěkně dlouhou dobu nestalo.

Guillermo del Toro nenatočil typickou pohádku, ale spíše příběh obsahující pohádkové prvky. I zde je přítomna kouzelná víla, která daruje Pinocchiovi život. Dokonce se několikrát ocitne v podsvětí a dojde i na obří rybu, která spolkne loď plující na moři jako malinu. Film velmi pěkně pracuje s komediální stránkou příběhu, o kterou se stará především postava cvrčka, který zároveň funguje jako vypravěč. Přechod k vážným a vypjatým momentům je plynulý a vyprávění nikdy nepůsobí nějak nepatřičně či roztříštěně. 

Celkově se tak tomuto filmu podařilo přiblížit knižní předloze Carla Collodiho, která je místy opravdu drsná podobně, jako pohádky bratří Grimmů. A musím říci, že Guillermo del Toro udělal správné rozhodnutí, když se vydal touto cestou. Vytvořil tak univerzální dílo, které se bude líbit dětem, ale užijí si jej i další věkové kategorie. Mladším ročníkům nabídne dětskou naivitu plnou her a radosti, pro ty starší tu je vážnost a dospělost u Pinocchia dosud nevídaná.

Nedílnou součástí filmu jsou i zpívané pasáže, které mě od filmu zprvu spíše odrazovaly. Přece jen už mám muzikálových čísel plné zuby ze všech těch disneyovek, kam tvůrci na sílu cpou přehršel písniček. I v tomto je Pinocchio unikátní, jelikož mi k mému vlastnímu překvapení pěvecká čísla vůbec nepřekážela. Naopak. Jednotlivé písničky jsou dobře, chytlavě napsané a velmi pěkně zazpívané. Dovedu si představit, že pro děti to bude důvod, proč se k filmu vracet.

Na Pinocchiovi mi vadily snad jen místy natahované scény, ale rozhodně to není něco, co by mi nějak výrazně kazilo zážitek. Na Netflix jde o nadmíru podařené dílo a bylo by rozhodně na místě, aby v takových projektech platforma pokračovala. Film nabízí vyzrálý příběh protkaný emocemi a hravostí, které střídá temnota a vážnost. Na poli animace se jedná o absolutní špičku, která plně demonstruje sílu poctivé ruční práce. Guillermo del Toro opět zabodoval a dokázal nám známý příběh ukázat ze zcela jiného úhlu pohledu. Jeho Pinocchio má neskutečný charakter a dokáže uchvátit diváky všeho věku. Což se podaří opravdu málokdy.

Pinocchio je pro mě jedním z nejlepších, ne-li tím nejlepším animovaným filmem tohoto roku, na jehož závěr si nelze přát lepší dárek. Dost možná je to i ta nejlepší filmová verze dřevěného kluka. Snímek vám proto mohu velmi vřele doporučit a není překvapením, že jsem se po zralé úvaze rozhodl filmu udělit krásných devět bodů z deseti. Závěrem už jen chci dodat, že absolutní hodnocení bylo tentokrát velmi blízko.