Nedávno na Netflix dorazilo zajímavě vypadající anime Beastars, vycházející z původní mangy spisovatelky a kreslířky Paru Itagaki. Přidává se tak do zdejšího seznamu dalších anime seriálů, jako jsou Magmel, oblíbené Death Note či Seven Deadly Sins.

Od výše jmenovaných se však Beastars značně liší. Na první pohled seriál sice představuje typickou high school story, ve které nepřekvapivě najdete neoficiálního vůdce školy či zdejší variaci na partu sexbomb šikanujících zbylé studentstvo. Od možné šablonovitosti se však seriál odklání svým dospělým a mnohdy značně brutálním přístupem k tématu.

Sledujeme tak pohnutý příběh vlka Legošiho, který ve světě antropomorfních zvířat bojuje se svými loveckými instinkty. Maso totiž bylo vzhledem k soužití masožravců s býložravci zakázáno, a tak nezbývá, než sníst burger z tofu nebo trochu výživné zeleninky. Dění na škole však značně zamotá krvavá vražda Legošiho spolužáka Tema, ze které jsou obviňováni právě zdejší masožravci.

Bez nějaké komplikovanější romance plné žhavých polibků by to ale nebylo ono. Není tedy divu, že se Legoši brzy zamiluje do malé králičice Haru, a začne tak bořit tabu mezidruhových vztahů. Instinktům však neporučíš – proto do hry vstupuje majestátní jelen Louis, jenž má díky nezpochybnitelnému šarmu pod palcem většinu studentů.

Časem se tahle zprvu jednoduchá linka začne značně komplikovat, díky čemuž Legoši zjistí, že nic není černobílé a svět Beastars je zatraceně temný. A creepy, pokud máte strach ze lvů.

Dvanáctidílné vyprávění si tak bez problému oblíbíte, ať už vás tenhle žánr bere, nebo ne. Protože každému nabídne něco, co jej přinutí nalepit se jako moucha na monitor až do konce – je to detektivka, love story, krvák a kdo ví, co ještě. Případně můžete celý seriál zbodnout najednou jako binge-watch.

Celkovou prezentaci plní Beastars na jedničku. A pokud patříte mezi anime veterány, už máte určitou představu o tom, co čekat. Přesto ale musím ocenit obrazovou kvalitu, která je neskutečně variabilní a svou barevnou paletou zaujme na první pohled. I když mi tedy jako dítku odkojenému tvorbou studia Ghibli moderní 3D animace zpočátku zrovna dvakrát nesedla, dá se na ni celkem rychle zvyknout především díky citlivé práci s detaily. Při sledování si tak možná mimo jiné vzpomenete i na animovanou verzi Ronjy, dcery loupežníka, která se rozhodla jít podobnou cestou.

Dá se tedy říci, že se u seriálu budou bavit především otaku fanboys, ale i ostatním nabídne mnoho zajímavého. A to hlavně proto, jak dobře a uvěřitelně jsou jednotlivé postavy zpracovány. Není problém fandit Legošimu v jeho touze po Haru, nebo naopak držet palce konkurenční romanci, která se začne rozvíjet později. Záporáky budete nenávidět a přát si, aby umřeli co nejkrutějším způsobem. To zároveň znamená, že budete vnímat hlubší poselství seriálu, který se snaží poukázat na prohnilost civilizované společnosti.

Také nelze nezmínit vynikající Legošiho dabing, o který se postaral Jonah Scott. Kacířsky jsem se totiž na seriál díval v angličtině s titulky, ačkoliv je originální japonské znění také obstojné.

Co tedy Beastars vytknout? Rozhodně se nejedná o seriál pro každého. Přece jenom je to řádné japonské anime, které se místy nevyhne určité míře sexualizace některých postav, abstraktnějším obrazům či dalším prvkům typických pro tento žánr. Také tu najdete i slabší momenty, které si seriál mohl v klidu odpustit.

Ve výsledku se však jedná o silný nadprůměr, který lze bez problému doporučit jako vstupní kartu do úžasného světa anime filmů a seriálů. Nabízí skvělou příběhovou linku, variabilní a mnohdy unikátní postavy, slušnou animaci a mnoho dalšího.

Tohle se zkrátka povedlo.