Backrooms jsou skvělý úvod do plíživého internetového hororu

Hororový fenomén Backrooms stojí pokaždé na podobném konceptu. Kancelářská budova, parkoviště, nebo prostý bazén. Zdánlivě běžné prostory, které by měly být plné lidí, ale nikde není ani jediná duše. Architektura připomíná lidskou, ne však úplně, protože rozmístění dveří, klik, oken, nábytku, nic nedává smysl. Jako by se lidské budovy snažilo okopírovat něco, co úplně nechápe lidi jako takové. Chodby se přitom táhnou do nekonečna, prostor se překrucuje do podoby, která by fyzicky nebyla možná. Slyšíte kroky a hlasy tam, kde nic není, ale pokaždé existuje hrozba, že by se přeci jen něco mohlo v temnotě schovávat. Tento typ hororu se zrodil z jednoho obrázku na 4chanu, lidé se ho chytli a rychle začali vytvářet vlastní variace. Asi nejznámější jsou pak krátké filmy od YouTubera Kane Parsons, který tvoří krátkometrážní analogové horory s miliony zhlédnutí. Jeho práce se pak chytla produkční společnost A24 a pomohla YouTuberovi vytvořit plnohodnotný hororový film.

Už z těch krátkých filmečků je jasné, jak dobře umí Parsons pracovat s atmosférou a že skvěle rozumí tomu, co dělá Backrooms tak děsivé. Film je navíc součástí většího universa, snaží se tak navázat na již odvysílané internetové epizody a zároveň nalákat nové diváky. Spíš bylo tedy otázkou, jestli se Parsonsovi podaří ve větším provedení odvyprávět příběh vhodný pro fanoušky i nováčky. A můžu říct, že s odřenýma ušima uspěl. Hlavním hrdinou je prodejce nábytku Clark, který jednoho dne najde ve svém sklepě průchozí zeď. Ta vede do Backrooms. jednoho dne však Clark bez jakéhokoliv vysvětlení zmizí a do prostoru za zdí se ho vydává najít jeho terapeutka. Tohle se dozvíte z trailerů a Wikipedie, víc konkrétních věcí o příběhu ani říct nemohu bez toho, abych zacházel k zásadním spoilerům. Soudit film the Backrooms podle příběhu nebo postav by bylo totiž podobné jako dělat to samé u filmů Johna Wicka. Má to smysl zmínit, především ale na Keanua půjdete kvůli akci a na Backrooms vás nejvíc zajímá napjatá znepokojivá atmosféra.

Tu zvládá film na jedničku a přestože se velkou část snímku “nic neděje”, byl jsem tak ponořený do sledování nekonečných a nesmyslných chodeb Backrooms, až jsem se ani trochu nenudil. Strach nevychází nutně z přítomnosti nějakého jednoho monstra, ta jsou většinou viděna jen v dálce nebo na okraji záběrů, abychom si je nemohli pořádně prohlédnout. Ke konci se jedno představí v plné kráse a přestože je samo o sobě děsivé, nebyl jsem ve finální scéně zdaleka tak napjatý jako v předchozí hodině a půl. Kdy strach spíš vycházel z představy, že bych sám skončil uvězněný v nekonečných chodbách či v opakujících se šatnách u prapodivných lázní. Postavy jimi záměrně prochází pomalým, opatrným tempem, který ve mně neustále budil napětí.

Do toho patří i skvělá práce se sound designem, co dovede být při scénách průzkumu krapet dezorientující. Stejně jako hrdiny vás zvuk mate hlasy a kroky na místech, kde nikdo není, takže se nedivíte, že se za sebou neustále hrdinové ohlížejí. Skladby na pozadí jsou záměrně velmi tlumené, pro atmosféru filmu ale fungují skvěle.

Pochvalu si zaslouží i práce s kamerou, která filmu dodává ztísněný a nepříjemný pocit. Film se odehrává v 90. letech a dovede tak přirozeně zapojit i prvky analogových hororů. Postavy používají ruční videokameru ke zdokumentování rozlohy Backrooms, takže kvůli snížené kvalitě videa si vidíte o to hůř, jestli se něco náhodou neschovává ve stínech. Film by tak byl schopný zamaskovat snížený rozpočet, ale naopak v těchto sekvencích uvidíte nejvíce z celého alternativního prostoru.  O původu Backrooms se ve filmu nedozvíte více než z traileru - jedná se o prostor samovolně kopírující lidmi stvořené místnosti, ale jako by to dělal z neúplných vzpomínek. Že se film nesnaží dát Backrooms žádné hlubší vysvětlení ale beru naopak jako pozitivum, právě proto zvládly být celou dobu záběry tak znepokojivé.

Ony zmiňované odřené uši spíš platí pro prvky, co pro film o Backrooms nepovažuju tak důležité. Jestli ale jste zkušenější divák, budete si všímat, že Parsonsova schopná práce s atmosférou se úplně nepromítá na postavách. Hlavní hrdina je nám představen při sezení u terapeutky, kde se nám na rovinu vypovídá ze svých životních traumat. To je efektivní, ale docela líný způsob představení hrdiny. Naštěstí díky skvělému výkonu herců vyloženě nebolí. Stejnou věc nedokážu říct o chování postav, které jako by neměly nejmenší pud sebezáchovy.

Jasně, pro hororový film je podobná věc typická, ale asi by se hodilo připsat Backrooms nějakou nadpřirozenou vlastnost lákat lidi do svých útrob. Tu film nikdy nepředstaví, ale jinak si nedovedu vysvětlit, proč jsou lidé znova a znova ochotní bloudit do jejích temných zákoutí, přestože třeba zrovna jen tak tak utekli před nějakou příšerou. Neobratná práce se scénářem se ukáže ještě v jedné pozdější scéně poté, co do Backrooms zavítá i terapeutka. Nechci ji vyloženě vyzradit, ale jedná se o scénu stojící na dialogu dvou postav, kdy postupně stoupá pocit znepokojení. Jenom tady na mě zdaleka nefungovala tolik jako v jiných hororech, kterými se zjevně inspirovala.

Nic z toho ovšem neznamená, že by se jednalo o špatný film, protože především hraje na svoje silné stránky. Nechá vás topit se v pomalých scénách procházení Backrooms, kde nic známé nedává pořádně smysl. Rozpočet pod deset milionů dolarů se na filmu nijak negativně neodrazil, přestože se film odehrává pouze na zhruba čtyřech lokacích a má jenom asi pět pojmenovaných herců. Peníze šly spíš do designu několika kilometrů čtverečních komplexu Backrooms, díky čemuž hororový prvek funguje úžasně. Od jiných recenzentů očekávám stížnosti na vzhled monster nebo nerealističnost chování hrdinů, ty se ale dají vysvětlit nadpřirozenými vlastnostmi komplexu. Což je pak problém, že film je vlastně jenom součástí nedokončené série, která stojí na principu, že nesmí mít žádné rozumné vysvětlení. Pak by se z ní totiž mohl vytratit ten hororový prvek, proto ho nedostanete ani v internetové sérii. Film Backrooms je tak super úvod do tohoto fenoménu, pokud od něj nečekáte vyprávění, kde je každá část předem zjevně promyšlena.