Ant-Man rozhodně nemůže konkurovat značkám, jako je Iron Man, Kapitán Amerika a Black Panter. Ale přesto jeho filmy dokázaly přilákat velké množství diváků. A to hlavně díky svému poněkud unikátnímu zpracování a humoru. První dva díly se točily kolem nějaké loupeže a opíraly se o výborné komediální výkony vedlejších herců. Jenže s rostoucí popularitou se do již třetího filmu přidala znatelně větší hrozba v podobě Kanga Dobyvatele. S tím se i MCU vrací zpátky na svou zašlou kolej budování co možná největší hrozby, přičemž po 4. fázi to vypadá, že má zase série ucelený směr a neexperimentuje tolik se zpracováním. Jenže z této šablony jsme všichni tak nějak značně přejedení a Ant-Man a Wasp: Quantumania je zkrátka už tak nějak moc. 

Děj pojednává o nechtěné cestě Ant-Mana, Wasp, Hanka, Janet, a dokonce i Scottovy dcery Cassie, která byla pro tento film přeobsazena. Nově ji hraje Kathryn Newton, jež hrála v hororové komedii Freaky a v Detective Pikachu. A upřímně, ona je jedna z těch pozitivnějších částí filmu. Společně se dostanou do Říše kvant, ve které čelí jedné z variant Kanga – mocného cestovatele napříč časoprostorem. Premisa je to velmi zajímavá a jde o velké představení budoucí MCU hrozby, pokud tedy nepočítáme finále Lokiho. Jenže jak jsem již avizoval v úvodu, Ant-Man nikdy neřešil velké problémy ve svých sólo filmech, což zde velmi ubližuje filmu jako takovému. 

Komickou partu Scottových kamarádů zde nahradila Janet, Kang a Cassie. Poslední dva zmínění jsou ale tím nejlepším na filmu. Kanga výborně zahrál Jonathan Majors. Jde vidět, jak je manipulativní a šílený, ale i nesmírně inteligentní a schopný. Nejlépe by tak šel přirovnat ke Kingpinovi, kdyby dokázal zabít lidi pouhým dotykem. Kang je nelítostný a jde z něj doopravdy strach. Film tak skvěle představuje, jak dokáže být nebezpečný pouze jediný Kang. Hlavně problém sledujeme i z pohledu obyvatel Říše kvant, což tomu celému dodává na uvěřitelnosti a grandióznosti. Celé to umocňuje Cassie, která je již od začátku filmu prezentována jakožto bojovnice za vše správné. Ona je v příběhu hnacím motorem ostatních hrdinů, kteří zpočátku chtějí jen utéct z této Říše a ignorovat její problémy. Její hlubší zasazení a představení do MCU tak funguje znatelně dobře jako třeba u Kate Bishop v seriálu Hawkeye. I když má film tak jen dvě hodiny, tak se Cassie naplno projeví a sama projde potřebným růstem. Tím si projde ve finále i Scott, díky čemuž jeho vztah s Cassie funguje doopravdy výborně a patří tak mezi ty nejlepší části na filmu.

Jenže pak tu je Janet, kolem které se točí primárně první akt filmu a po zbytek děje by měla sloužit jakožto průvodce celou Říší, protože zde přece jen trávila téměř 30 let. Až na to, že vůbec. Janet mě téměř celou šíleně iritovala. Místo toho, aby ostatním něco vysvětlila, tak jen dělá tajemnou. Celý její scénář je založen jen na větách „teď o tom nemůžu mluvit“, „musíte mi zkrátka věřit“ a „pak vám to vysvětlím“. Ale já si říkám proč? Celá tvoje rodina je v nebezpečí a ty děláš bezdůvodně Zagorku. Velmi rychle vás tak začne Janet silně iritovat. Podstatné informace ostatním sdělí až v polovině filmu. Kdyby tak ale učinila na začátku, kdy k tomu měla dost prostoru, tak by se mohla vyvarovat velkému množství problémů. Celá její postava zde tak slouží jen ke zpomalení a umělému natažení děje. 

Bohužel s tímhle jde ruku v ruce i absence humoru. Toho je zde znatelně málo, což by mi ani tak nevadilo, kdyby ten, co zůstal, byl alespoň z poloviny tak kvalitní jako v předchozích dílech. Není naštěstí tak hloupý jako v marvelovce Thor: Láska jako hrom, ale je takový nemastný neslaný. U filmu jsem se zasmál třikrát, i když „vtipných momentů“ obsahoval minimálně dvacet. Největším viníkem je zde hlavně střih. Je šíleně rychlý, takže i u trapných momentů, kdy by mohl zůstat delší záběr na reakce herců, je přestřihnuto hned na další scénu. Vtipy tak nemají čas pořádně rezonovat. Jinak výborný soundtrack mnohdy přes tyto scény hraje, takže tak zvláštně naruší samotné vyvrcholení vtipu. Nejvíc jsem se tak zasmál v momentě, kdy Cassie bojuje s MODOKem, protože scéna jako taková netrvala pouze několik málo vteřin, ale více se táhla, díky čemuž oba herci měli dost času a prostoru projevit své komediální talenty. MODOK jako takový nabral trochu hloubky, aby dokázal fungovat i jakožto sekundární záporák. Dle mého je na vině hlavně animovaný seriál o něm, který si jak fanoušci, tak kritici, velmi chválí. 

Dalším neduhem je dle mého kamera. Na konci prvního aktu je nám představena celá Říše kvant, jenže kamera je po většinu času detailně přiblížená na herce. Když Janet vypráví emotivní příběh Hankovi a Hope, tak nevidíme pořádně jejich reakce, protože je kamera opět jen zaměřena na obličej Janet. Jen málokdy se ve filmu nachází širší záběr, ve kterém bychom mohli vidět celou místnost, bar plný prapodivných stvoření nebo tábor osázen žijícími budovami. Takže najednou někdo vstane od stolu, odejde, přičemž vy jakožto divák to ani nezjistíte. Přitom třetí akt filmu je plný těchto širších delších záběrů. Působí to tak, jako by začátek a konec filmu natáčel naprosto odlišný tým. 

Ant-Man a Wasp: Quantumania je ale jinak povedeným rodinným dramatem s prvky komedie. Designy postav a lokací jsou doopravdy skvělé, vztah Cassie a Scotta je prvotřídní a záporák je mistrovský. Jen film jede až moc podle MCU šablony starších filmů, takže plus mínus víte, co následuje. Je to taková velká hra na jistotu od Marvel Studios, což do určité míry chápu. Jde o jakýsi prolog do ságy o Kangovi. Staví na drobnostech ze seriálů a filmů ze čtvrté fáze, kde jsme mohli vidět jakési náznaky toho, co se blíží. Jenže až právě Ant-Man vše pořádně nastartoval. Jsem tak rád, že Feige akorát prohlásil, že se seriály se teď bude brzdit, protože čtvrté fázi značně ublížilo velké množství projektů, které na sebe navazovaly tak všelijak, jen ne uceleně. Nebojím se tak filmu za redakci NerdFixu udělit krásných nadprůměrných 6 bodů z 10. Dá vám totiž naději, že MCU zase začne fungovat tak, jak má. Jen by se to chtělo méně opírat o ten stejný styl humoru, kterého jsme tak nějak přesyceni, a dodat potřebnou výpravu, díky níž projekty jako Eternals a Moon Knight excelovaly.