Ahsoka chce po divácích spoustu domácích úkolů

Tak se zdá, že Lucasfilm zase kecal. Když se v roce 2021 blížila hraná série Boba Fett: Zákon podsvětí, i u nás lépe známá pod originálním názvem The Book of Boba Fett, byla nám slibována odnož úspěšného seriálu Mandalorian, která nám blíže představí nejslavnějšího lovce odměn světa Star Wars. Nakonec jsme ale dostali jen mezisezónu Mandaloriana, v níž chudák Boba hrál druhé housle. Protože nová hraná série Ahsoka dorazila na Disney+ nedlouho po skončení třetí řady seriálu, který dal světu Baby Yodu, měli jsme obavy, zda nás nečeká ten samý případ. Zvlášť když nám lidé z Lucasfilmu zase slibovali, že není třeba znát další projekty se značkou Star Wars, abyste si Ahsoku mohli vychutnat.

Stačí si pustit třeba upoutávku Master & Apprentice: A Special Look at Ahsoka, která je samostatně k dispozici na Disney+. V ní všemi „milovaná“ ředitelka Lucasfilmu Kathleen Kennedy popisuje novou sérii jako příběh, do kterého můžete vstoupit odkudkoliv, aniž byste museli nutně vidět všechno. Nakonec ale můžeme říct, že Ahsoka není další mezisezónou Mandaloriana. Takže proč jsme začali prohlášením, že Lucasfilm kecal? Protože jsme ani tentokrát nedostali samostatný příběh. Dostali jsme jen jakýsi mezistupeň mezi událostmi animovaného seriálu Star Wars Povstalci, který odstartoval v roce 2014, a chystaným celovečerním filmem, jenž má uzavřít děj většiny hraných seriálů a sérií dostupných na Disney+. Nebo mezi druhou sezónou, i když ta dosud nebyla potvrzena, takže v tuto chvíli musíme o Ahsoce hovořit jako o jasně dané sérii a ne jako o tradičním seriálu o více řadách.

Už od samého začátku je zřejmé, že Ahsoka je víc než co jiného přímým pokračováním Povstalců, jen v hrané podobě. I když série nese jméno bývalé jediské učednice Anakina Skywalkera, kterou už nějakou dobu hraje herečka Rosario Dawson, nejde ani zdaleka o jedinou hlavní postavu. Stejný, v některých ohledech možná větší prostor dostávají hrdinové seriálu Star Wars Povstalci, zejména mandalorianská válečnice a umělkyně Sabine Wren v podání sympatické Natashy Liu Bordizzo.

Jsou to právě postavy z Povstalců, které víc než kdokoliv jiný hýbou příběhem kupředu. Nebo alespoň nabízejí důvod, proč se celý ten příběh děje. Samotná Ahsoka se většinu času jen veze na pokračování událostí, jež odstartovala čtvrtá sezóna animovaného seriálu. Cílem všech zúčastněných je tedy stále najít Ezru Bridgera a velkoadmirála Thrawna, kteří zmizeli kdesi v cizí galaxii, a tomuto cíli podléhají prakticky všechny dějové linie a všechny zobrazené události. A to až do bodu, kdy si zjevně tvůrci řekli, že si přece musí něco nechat i na chystaný film nebo případnou druhou řadu. Jenomže nakonec si na později nechali skoro všechno.

Výsledkem je kolekce osmi epizod, které nemají pořádný začátek ani konec. A které nemáte šanci pořádně pochopit, pokud jste neviděli Povstalce nebo tak trochu sesterský animovaný seriál Star Wars: Klonové války. Nemluvě o filmové sáze Skywalkerů. Je hezké, že první epizoda začíná krátkým vysvětlujícím textem, jenomže po něm následuje obrovská lavina souvislostí a odkazů, jež pochopí jen ti, kteří v posledních letech svědomitě koukali na všechno, co měl pod palcem scenárista, režisér a producent Dave Filoni. Ten pochopitelně stojí i za novou hranou sérií. Zápletek, které nemají přímé souvislosti s nějakým jiným projektem se značkou Star Wars, tu opravdu moc nenajdete. A když na ně dojde, občas moc dobře nefungují.

Jde zejména o skutečnost, že Ahsoka přijala Sabine za svou učednici a někdy v minulosti se z ní snažila udělat rytířku Jedi. Což je něco, co bylo dosud jen velmi letmo zmíněno v knize Star Wars: Timelines. Problémem přitom není ani tak fakt, že doteď neexistoval jediný náznak toho, že by byla Sabina citlivá k Síle, tedy že by měla vlohy pro to stát se Jediem. Horší je, že tu máme donedávna neexistující předchozí vztah dvou dobře známých postav, který není ani v průběhu série příliš popsaný a vysvětlený. I když se o něj interakce mezi Ahsokou a Sabine dost často opírají.

Ano, když v roce 1977 vstoupil do kin první Star Wars film, také jsme nevěděli nic o vztahu Obi-Wana Kenobiho a Anakina Skywalkera nebo o Klonových válkách. Jenomže v roce 1977 nebyla možnost pustit si kdykoliv hned několik seriálů, které nás s tím vším důkladně seznamují. Vztah Ahsoky a Sabine jako mistryně a učednice je ale napříč všemi epizodami řešený tak mlhavě, až se z očividné snahy dostat oddané fanoušky i nové diváky na stejnou úroveň stává zbytečný otazník. Otazník, který neustále visí nad hlavními hrdinkami a nad vším, co dělají. Přijde nám, jako kdyby Filoni vzal příliš doslova často nadužívanou tezi „show, don’t tell“, jen aby nám toho nakonec řekl málo a ukázal ještě míň.

Je paradoxní, že když se tvůrci série, která se tak moc opírá o už existující příběhy, konečně pokusí vyjít vstříc nováčkům, spíše svému novému projektu ublíží. Dokazuje to i postava velkoadmirála Thrawna. Thrawn je přesně tak impozantní, vypočítavý a charismatický, jak má být. Za což můžeme děkovat i jeho představiteli. Lars Mikkelsen tuto slavnou, původně knižní postavu daboval už v Povstalcích a nyní se zhostil jeho hrané podoby se vší parádou. Ale v Ahsoce se moc neohřeje, a než stihne pořádně ukázat, co umí, série je u konce. Přitom jde o figuru, která je velmi dobře a detailně popsaná napříč šesti kanonickými romány od Timothyho Zahna. Ten mimochodem Thrawna stvořil už na začátku 90. let v dnes nekanonické knižní trilogii Dědic Impéria, Temná síla na vzestupu a Poslední povel.

Filoni se očividně snažil vyobrazit Thrawna takového, jak má být podle Zahna, a zároveň se pokusil představit ho na co nejmenším prostoru i těm, kteří se s ním dosud nesetkali. A tak dochází třeba k tomu, že Thrawn dokáže během jednoho jediného dialogu milým způsobem odkázat na události knihy Thrawn: Spojenectví a vzápětí nesmyslně zapřít svou pravou příslušnost a oddanost rodné Chisské ascendenci. Jen aby bylo každému jasné, že sloužil Impériu císaře Palpatina.

Dalo by se možná argumentovat tím, že takový génius jako Thrawn by určitě mohl provolávat slávu Impéria pouze ve snaze posílit morálku podřízených nebo zmást své nepřátele. Nebo že byl v otázkách politiky vždy mírně řečeno neohrabaný. Některé dialogy z něj ale dělají někoho, kdo působí prostě a jednoduše jako oddaný imperiál. Přestože tu máme hned několik knih, které nám říkají, že to s ním zdaleka není tak jednoduché. Kdo ví, třeba nám jednou Dave Filoni ukáže, že Thrawna opravdu pochopil, a předvede ho v plné síle, se všemi nuancemi a bez omezení lehce naivní optiky animovaných Povstalců, v jejichž třetí a čtvrté řadě zastával roli hlavního padoucha. Ale na ploše seriálové Ahsoky to příliš nestihl.

Je ale třeba poznamenat, že když budeme brát novou sérii čistě jako pokračování Povstalců, většinou si vlastně není na co stěžovat. Thrawna si Filoni v zásadě jen vypůjčil, ale s postavami, lokacemi i samotnými zápletkami, kterým někdy v minulosti pomáhal přijít na svět, zachází velmi poctivě, zkušeně a svědomitě. Snad v žádném okamžiku nám příběh Ahsoky nepřipadal nesmyslný nebo vyloženě hloupý. A fanoušci Povstalců i Klonových válek si tu rozhodně přijdou na své. Díky povedenému vizuálu a dostatečně kvalitním speciálním i praktickým efektům se navíc na všechno dobře kouká. Ani tentokrát Lucasfilm nenásledoval sousední Marvel na cestě po spirále odbytých efektů a levné podívané, u níž musíme být vděční prostě za to, že je to barevné, hýbe se to a je to na pokračování. Slušný vizuální zážitek občas kazí jen rozpačitá choreografie soubojů se světelnými meči. Ta je místy snad i horší než ve filmových sequelech, jež jsou často kritizované právě kvůli soubojům. A kvůli tuně dalších věcí.

Důležitější však je, že žádná část série, která poprvé opustila svět animace a vstoupila do tzv. live-action sféry, nepůsobí nijak nemístně. Díky hudbě osvědčeného skladatele Kevina Kinera se navíc bude každý příznivec animáků cítit jako doma. Obzvlášť při jedné scéně zaměřené na purrgily, vesmírné velryby schopné cestovat hyperprostorem, jsme byli díky Kinerově hudbě skoro dojatí k slzám. A na ty zvuky varhan doprovázející Thrawna je také spoleh. O to větší je škoda, že neznalí diváci nemají šanci spoustu věcí řádně ocenit, protože na ně tvůrci moc často nemysleli. Mnohem častěji vsadili na dobře známá témata a úlitbu fanouškům než na příležitost vytvořit příběh, který může stát i na vlastních nohou.

I spíš vzácná snaha nevyužívat jen známé prvky ale občas vyústí v něco opravdu skvělého. To platí zejména o nových postavách nepřátelských žoldáků Baylana Skolla a Shin Hati. Jelikož jsou oba silní v Síle, oba se ohánějí světelným mečem a také jde o mistra a učednici, představují příjemný protiklad Ahsoky a Sabine. Kromě toho se jedná o velmi zajímavé postavy, které je prostě radost sledovat. Obzvlášť Baylan se stal miláčkem snad celé redakce Nerdfixu. Z jistého úhlu pohledu je škoda, že je to spíš Skoll, ne Thrawn, kdo zastává úlohu nejzajímavějšího a nejkomplexnějšího záporáka seriálové Ahsoky. Ale něco takového vážně nemůžeme kritizovat, protože jsme s nesmírným zaujetím viseli na každém kusu dialogu a obecně na každé scéně, která se okolo postavy Baylana Skolla točí.

Také závěr dosavadní Baylanovy linky je ale doslova obří odkaz na seriál Star Wars: Klonové války, který neznalým divákům nic neřekne a fanoušky ihned požene na Reddit, aby vytvářeli další a další spekulace a divoké teorie. Na dobrém dojmu z Baylana to ovšem nic nemění, přičemž lví podíl má opět jeho představitel. Pevně věříme, že předčasně zesnulý Ray Stevenson se s námi jako herec nemohl rozloučit lépe. Celkově lze říct, že podobně jako v případě geniálního Andora je casting dost možná nejsilnější stránkou celé série. Sice zde herci nemohou pracovat s tak kvalitním scénářem - v tomto směru nechává Andor Ahsoku daleko za sebou v cihlovém prachu planety Ferrix - ale nenajdeme tu snad žádný slabý kus.

Rosario Dawson se jako Ahsoka osvědčila už v Mandalorianovi a Natasha Liu Bordizzo má vždy tu správnou energii Sabine, takže vůbec nevadí, že hlavní postavy nemají úplně stejný hlas jako dřív. To ale samozřejmě neplatí o Thrawnovi. Lars Mikkelsen prostě JE Thrawn, hlasem i vzhledově, i když věříme, že bez toho neustálého srovnávání s Elonem Muskem by si všichni rádi obešli. Určitě bychom se ale neobešli bez Haydena Christensena, jenž si očividně možnost plnohodnotného návratu do role Anakina Skywalkera vážně užíval. Stejný pocit jsme měli z projevu Davida Tennanta, který opět namluvil jediského droida Huyanga.

Ivanna Sakhno je zase v roli Shin skoro až roztomilým způsobem chladná a netečná, Dianu Lee Inosanto jako Morgan Elsbeth je pořád snadné nenávidět a fanouškům Hvězdné brány nebo Farscape udělá radost Claudia Black. Tedy pokud poznají, že to je ona. A generálka Hera Syndulla, kterou si tentokrát zahrála Mary Elizabeth Winstead, pořád dělá ideální dojem matky všech zúčastněných, kterou by každý ochotně následoval i do té nejhorší bitvy. I když vypadá a zní o dost jinak než ve videohře Star Wars: Squadrons, jež se odehrává o několik let dříve. Na druhou stranu, jestli něco vážně nepotřebujeme, jsou to jakékoliv připomínky té otřesné singleplayerové kampaně.

Co ale potřebujeme? Odpovědi. Jenomže těch se nám tu jaksi nedostává. Ahsoka má solidní a poctivé základy, které dlouholetým fanouškům animovaných seriálů udělají velkou radost. Navíc ji táhne vynikající obsazení a po všech směrech parádní postava Baylana Skolla. Nemůžeme se ale ubránit určitému zklamání z toho, že jsme nakonec zase dostali pouhý mezikrok úplně jiného příběhu.

Je pravda, že Dave Filoni v minulosti postavu Ahsoky Tano nacpal kamkoliv, kam jen mohl, takže nemůžeme říct, že by nás příliš mrzelo, že se nová série netočí pouze okolo ní. I bez ohledu na to, po kom se jmenuje, ale jen málo věcí dotáhne do uspokojivého konce. Přitom když pomineme prakticky neexistující začátek a závěr, jedná se určitě o uspokojivou podívanou. Tedy pokud jste viděli Klonové války a hlavně Povstalce. Pokud ne, připravte se na to, že vás čeká spousta domácích úkolů a nutnost dohnat veškeré učivo, které jste dosud zmeškali. Jinak vám toho seriálová Ahsoka moc neřekne.