Nejlepší anime pro začátek roku 2025?

Jsme skoro v polovině zimní anime sezóny, takže je nejvyšší čas se mrknout na ty zajímavější novinky, které nám Japonsko nabídlo. Stejně jako každou sezónu jsem ozkoušel zhruba patnáct anime a hele… sice tahle sezóna není nejlepší, nějakou kvalitnější pětku rozhodně vybrat zvládnu. Ke konci si zmíníme i pár těch zapadlejších, co mají šanci vás chytit aspoň jednou věcí. Kdyby to z názvu nebylo jasné, tohle video bude jenom o zbrusu nových anime, žádné druhé, třetí, čtvrté nebo osmé sezóny. Kdybychom se bavili o pokračováních, volba mezi nejlákavějšími anime sezóny je docela jednoduchá.

Stačí se zeptat, jestli chcete u sledování používat mozek, nebo ne. Pokud ano, Deníky Lékárnice jsou skvělá detektivka z prostředí čínského císařského dvora, kdy je zábavné sledovat nejen politikaření, ale i dokonalou hlavní hrdinku.

Jestli ovšem u anime chcete spíš vypnout, Solo Leveling vám nikdo moc představovat nemusí. Akčňárna se ubercool hlavním hrdinou, kde nezáleží tolik na příběhu jako spíš na dalším monstru, se kterým bude hrdina bojovat. Máme tu i další fajn pokračování starších anime, ale tyhle dvě bude sledovat nejvíc lidí a tím pádem budete v obraze, když se na ně mrknete.

Teda, do té chvíle, než byste se zeptali Japonců. Podle prodejů mangy i statistik na jejich streamovacích službách si je totiž nejvíc získala novinka s názvem Medalist. Jako fanoušek mangy jsem měl přitom z adaptace docela strach, hlavně když studio ENGI ke kormidlu posadilo exkluzivního režiséra anime adaptace Nekopary. Moje obavy ale zatím zvládají s každým novým dílem zažehnat. Adaptace sice není dokonalá, hlavní ovšem je, že zvládá svým způsobem předat emoce z mangy. Diváka přitom nemusí vůbec zajímat hlavní téma krasobruslení, protože stejně jako každá jiná dobrá manga zvládá táhnout postavami a sport tam je jenom prostředek k jejich vývoji. Tím rozhodně nenaznačuju, že by snad scény s krasobruslením v anime odbyli nebo tak něco. Animační tým na nich spolupracoval s profesionálními krasobruslaři a zvládají předat schopnosti každého sportovce.

Ze začátku vám ovšem anime prodají postavy a především hlavní hrdinka Inori. V jedenácti letech by se hrozně ráda věnovala krasobruslení, ale její starostlivá matka ji nechce na led pustit ze strachu, že si ublíží. Nakonec se jí ujme bývalý profesionální tanečník na ledě Cukasa, který nechce dovolit, aby Inořino nadšení přišlo vniveč. Po jednom osudovém setkání s geniální krasobruslařkou svého věku se však Inori rozhodne zamířit výš a stát se olympijskou medalistkou.

Anime zvládá úžasně prodat nejen obtížnost jejího tréninku a nuance krasobruslení, ale hlavně Inořin vývoj, kdy si díky své zálibě začne budovat sebevědomí. A o to větší radost má, když postupně začne své vrstevníky dohánět. Můj hlavní problém s adaptací zatím je, jak jasně jsou osekané příběhové linky všech postav. Série vynechala scény s trenérem Cukasou a soustředí se pouze na Inori. Hrdinové se přitom perfektně doplňují a po každé překonané překážce je vidět, jak se posouvají. Anime se v první polovině rozhodlo oproti manze odsunout příběh o Cukasově minulosti do pozdějších dílů. Takže kdyby vám v prvních dílech přišel trochu nevýrazný, snad to další díly napraví. Právě spolupráce Cukasy a Inori totiž dělá z dobrého příběhu vynikající.

Není to však jediné nové anime, které by Japonci hajpovali. Hned za Medalistkou najdeme v popularitě Zenšú, ve kterém se animátorka reinkarnuje v anime, které ji kdysi poprvé inspirovalo ke kresbě. V podstatě se jedná o docela průměrné fantasy s různými klišé let minulých a animátorka si to uvědomuje, přesto má tento svět ráda. Navíc se její schopnost kreslit ukáže být dost užitečná, když v tomto novém světě dokáže přenést své animace do reality. Každá nejenom odkazuje na slavné animační sekvence, ale navíc rychle začne měnit příběh a hrdinka musí improvizovat, aby své oblíbené postavy zachránila. Koncept Zenšú zní skvěle, výsledek podle mě až moc dobře napodobuje kvality průměrného anime z přelomu tisíciletí. Postavy jsou mnohdy klišé nezábavnými způsoby, které by bylo lepší nechat někde daleko v minulosti. Vyprávění také střídá napětí s nevydařenými pokusy o humor, takže si nezvládá udržet atmosféru. A přestože hrdinku seriál napomíná, aby nerecyklovala nápady ve své animaci a pokaždé přišla s něčím novým… zároveň seriál opakovaně reckluje animace a plní jimi drahocený čas. Sečteno podtrženo, není to žádná hrůza a za pokus to stojí. Jestli vás ale nechytne od první epizody, nic světoborného od zbytku nečekejte.

Nebudu v tomhle videu ovšem čerpat jenom z japonských žebříčků, jedna z lepších komedií sezóny se jmenuje Taťulda záporačkou. O tom, jak se zhruba padesátiletý Japonec reinkarnuje v roli záporačky v balící hře pro náctileté holky. Jedinou jeho výhodou je fakt, že ve svých mladých letech také býval otaku a dokáže celou situaci nějak pobrat, jenže nerozumí moderním klišé a postavám. Takže když se pokouší ve hře hrát roli záporačky a zastrašit kladnou hrdinku, příliš se mu to nedaří. Jako když jsou třeba ve třídě, kladná hrdinka nadšeně kouká všude kolem sebe a hlavní hrdina si řekne, že jí jako správná svině musí tu radost zničit. Tak hrdinku přísně napomene, že je ve třídě a měla by věnovat pozornost výkladu. Zatímco hrdina si v hlavě říká, jak správně záporácky hrdinku rozrušil, kladná hrdinka s nadšením myslí na to, že „jé, ona se ze mě pokouší vychovat tu skutečnou dámu!” Na podobných nepochopeních a narážkách stojí celý seriál. Stejně jako u Zenšú vám stačí jeden nebo dva díly na pochopení, jestli vás tenhle kousek zaujme.

Tuhle sezónu se také připomnělo studio zodpovědné za Mušoku Tensei, aby ukázalo, že pořád má dobré animátory. Díky nim může i anime o recitaci vypadat skvěle. Hana wa saku vypráví o holčině jménem Hana, která bydlí na malém ostrově v jednom japonském souostroví. Do školy musí každé ráno jezdit lodí, a tak se nikdy nemohla pořádně věnovat své zálibě, předčítání z knih. Než si jí tedy jednoho dne všimne výrazně asertivnější šéfová školního rádia a rozhodne se, že Hana se musí přidat k její redakci. Animaci jsem nezmínil jenom tak, protože vám dokáže snadno prodat, jak strhující umí být perfektní přednes. Od Hana wa saku bych nečekal žádné velké drama, ale rozhodně zvládá být oddechovější kousek se špetkou vážnějšího vývoje.

V komentářích se už ale určitě připomínají fanoušci Sakamoto Days, které adaptuje nejnovější akční hit ze Šónen Jumpu. Sledujeme bývalého špičkového nájemného vraha, který se jednoho krásného dne zamiloval a pověsil svůj zbrojní arsenál na hřebík. Mafie ho ale nenechá jen tak být a posílá na něj jednoho vraha za druhým, jen aby se ho zbavili. Manga se proslavila svými akčními scénami, příběh se totiž moc vážně nebere. Anime měli fanoušci mangy od vydání pod drobnohledem a akční scény převedlo do animované podoby… docela průměrně. Není to špatné, pokud jste nečetli mangu, asi vás zabavit dokáže. Jako čtenář mangy se nedokážu odprostit od pocitu, že jsme přišli o fakt skvělé scény. Jako třeba ukázku Sakamotovy rychlosti tím, že v mžiku rozebere nepříteli zbraň, než stihne vystřelit. V anime je to prostě… vytržení pistole z ruky. Je to škoda, bohužel stejně jako u Medalistky si jednoduše raději přečtu mangu. Jestli dáváte přednost anime, možná vám ty nedostatky vadit nebudou.

Z těch zapadlejších kousků si zmíníme ještě dvě věci. Zaprvé mě dokázala docela zabavit série Chci vést klidný život jako recepční, ale abych nemusela dělat přesčasy, klidně zabiju jakéhokoli bosse solo. Jako pracující dospělý se zvládnu jednoduše vcítit do hrdinčiných pocitů, kdy si i jako silná postava prostě chce jen užívat oblíbenou kavárnu a aby ji ostatní nenutili do akce. Na sérii je nejlepší opening, který je skvěle naanimovaný a zatím mě drží hrdinčiny občasné hlášky. “Nesnáším tě a doufám, že se kopneš malíčkem do skříně.”

Jako druhá mě docela zaujala série “Zamiloval jsem se do holky z Okinawy, kéž bych jenom věděl, co říká”. Takový japonský ekvivalent toho, když se Pražák zabouchne do holky z Košic. Okinawa má totiž dost silný dialekt a běžný Japonec mu prostě nebude rozumět. Proto mě taky jako studenta japonštiny hlavně baví tím, že se snažím bez titulků odhadovat, o čem se do háje postavy baví. Anime samo o sobě není moc vtipné a postavy jsou průměr, ale jestli vás zajímá Okinawská kultura a jazyk, najdete si důvod, proč u příběhu vydržet.

A to bylo všechno, co mě tuhle sezónu zaujalo. Co chytlo vás, měli byste nějakou připomínku nebo vlastní doporučení? Držíte se známých kousků, nebo ozkoušíte něco z tohohle seznamu? Dejte nám vědět do komentů.