Nejděsivější animovaný záporák je žena z vesnice?

Když se řekne animák, vybaví se spoustě lidí pohádkový Disney s jeho Popelkou, Sněhurkou, Ledovým královstvím. Nebo třeba takový Shrek od Dreamworks. A pokud jste opravdoví masochisté, jako jeden můj kamarád, tak… Buchty a klobásy. Tu scénu, jak si to párek rozdává s buchtou, zatímco je u toho stalkuje taco, z hlavy fakt nevymažu. Moje dětství se ale každopádně neslo v úplně jiném duchu, protože tu je jedno studio, které mi kdysi dávno přivodilo hned několik nočních můr. Řeč je samozřejmě o společnosti Aardman, která po mnoho let vytváří jedny z nejlepších animovaných filmů a seriálů. Takovou Ovečku Shaun, Timmyho nebo Wallace a Gromita zná snad každý. Po letech jsme se konečně dočkali pokračování jejich nejslavnějšího animovaného celovečeráku (které jsem ještě pořád neviděl). Proto jsem si řekl, že by bylo fajn se v tomto článku podívat na to, co dělá ze Slepičího úletu takřka dokonalé dílo. A proč mě dodnes straší představa ženské se sekyrkou u mojí postele.

Pro začátek ale trochu historie. Je k nevíře, že Aardman tu s námi je už téměř padesát let. Za tu dobu stihlo studio založené v britském Bristolu pány Peterem Lordem a Davidem Sproxtonem vyprodukovat úctyhodné množství menších i větších projektů. Po úspěšných animovaných seriálech pro děti přišel zlom, protože David a Peter poznali na filmové škole Nicka Parka. A pro nás ve spojení se studiem asi neexistuje důležitější jméno. Bez Nicka by totiž nikdy nevznikl nejen Wallace a Gromit, ale především Slepičí úlet. 

Píše se rok 2000. Do kin s plnou vervou vtrhly kultovní hollywoodské trháky jako oscarový Gladiátor, Americké psycho, Nolanovo Memento nebo takový Grinch s Jimem Carreym. Ve stejný čas ale spatřil světlo světa i unikátní animovaný film z Británie, který na plátna přinesl něco neskutečného. Kdybych tehdy lidem řekl, že je bude bavit film o slepicích, asi by mě měli za blázna. Jenže Aardmani to navzdory všemu zase dokázali. Na tomhle animáku prostě není nic špatného. Je to ultimátní vize toho, co Aardman představuje. Ať už to je střelený humor s typicky britskou příchutí, špičková ruční animace nebo skvělý scénář. 

Slepice Ginger žije na farmě pana Tweedyho a ve zdejších kurnících je něco jako šéf party. Jejím denním chlebem ale není snášení vajec, nýbrž vymýšlení nejrůznějších způsobů, jak se dostat pryč z farmy. Zatím se jí to ale nikdy nepodařilo. A to už zkoušela ledacos. Vždycky to ovšem dopadlo tak, že Ginger si pár dní pobyla v díře s tenisákem. Všechno se změní ve chvíli, kdy na farmě přistane (doslova) kohout Rocky, který slepicím slíbí nemyslitelné. Naučí je létat! To je totiž onen slepičí úlet, vrcholný plán Ginger a její party. Prostě uletět pryč a už se nikdy nevracet.

Tahle stručná synopse by nám mohla pro ilustraci úplně stačit. Na Slepičím úletu jsem neobdivoval jen perfektně napsaný příběh, ale i motivy, které člověk docení až v dospělosti. Až před nedávnem mi došlo, jak temný tenhle animák vlastně je. V průběhu filmu vidíte popravu slepice, která nemá žádanou nosnost, všichni se bojí a lidi se chovají jako hovada. Nehledě na to, že některé prvky filmu až podezřele připomínají vyhlazovací tábor. V tomhle mimochodem nejsem sám a dodnes se vede živá diskuze o tom, jestli je Slepičí úlet opravdu do jisté míry alegorií na druhou světovou válku. A takový animák je určený dětem. Věřte, že když jsem byl malý, patřil právě Slepičí úlet k tomu nejděsivějšímu, co jsem tehdy viděl na obrazovce. Kam se hrabe V zajetí démonů, tohle je pravý horor. Strachu navzdory jsem si ovšem nakonec film neskutečně oblíbil.

Jedna věc mi ale spolehlivě zježí chlupy na zádech ještě teď. A to je paní Tweedyová, velký lidský kápo slepičí farmy. Pravý zplozenec ohně a síry pekelné. K tomu si přidejte vytáhlý bledý obličej, kterému na strašidelnosti přidává typická aardmanovská animační hlína, a máte ukázkového záporáka, který vás bude pronásledovat i ve snech. Tohle je osoba, která nemá absolutně žádné slitování, což můžeme vidět při pravidelných ranních kontrolách, kdy slepice nastoupí, aby je paní Tweedyová zhodnotila. Kdo neprojde, jde na špalek, kde ho paní domu žoviálně dekapituje. Jenže může být i hůř, protože si paní Tweedyová v půlce filmu usmyslí, že udělá továrnu na automatizované vraždění slepic, ze kterých má v plánu vyrobit vlastní masové koláče. Parádní podnikatelský plán, nemyslíte?

Když jsem se nedávno na Slepičí úlet díval, došlo mi, že paní Tweedyová není typický šedý záporák. Těch jsou totiž animáky plné a udělat dobrého padoucha je dodnes těžký oříšek. Paní Tweedyová v sobě totiž spojuje hned několik závažných a velmi dospělých témat. Ať už je to naprostá neúcta k životu, nesmyslná krutost nebo přílišné životní ambice. Krásně si to můžeme ilustrovat na jejím vztahu s manželem. Pan Tweedy je prostý britský venkovan, který chce vlastně jen v klidu chovat slepice a žít nenáročným životem, nejlépe u televize v křesle. Oproti tomu ho jeho žena pořád peskuje za to, že žijí v díře a nic neznamenají. Pan Tweedy tudíž zastupuje skupinu typických podpantofláků a za celý snímek se nedokáže vzepřít své dominantní polovičce. Která ho navíc nepokrytě šikanuje. Jen se schválně podívejte, jak se jí pan Tweedy bojí. Vlastně mi ho ve výsledku bylo i trochu líto, že musí žít s takovou megerou.

Právě záporné postavy pro mě vždycky byly takovým kořením animovaných filmů od studia Aardman. Vždycky totiž přinesly něco nového, nečekaného. Třeba absolutně skvělým způsobem bizarní padouch z kraťasu s Wallacem a Gromitem – Nesprávné kalhoty, který končí velkolepou vlakovou honičkou. Nebo sériový zabiják pekařů, kde máme šanci pozorovat, jak křehké je srdce týraného zvířete. Nověji pak na trochu odlehčenější notu Aardmani v animáku Pračlověk představili lorda Nootha, který se vlastně zajímal jen o to, aby měl kapsy plné bronzu. Podobně na tom byl i Victor Quatermaine z celovečeráku Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka, který pro změnu představoval sobeckého aristokrata s přebujelým egem.

Zkrátka a dobře studio Aardman dokáže přinášet animované počiny, které i po letech překvapují svojí nápaditostí. I proto mám velká očekávání od dlouho připravovaného pokračování Slepičího úletu s podtitulem Zrození nuget, které si můžete užít na Netflixu. Vrátí se nejen Ginger, Rocky a další oblíbené slípky, ale především obávaná paní Tweedyová. Tentokrát naši partu čeká nikoli útěk, ale vloupačka do továrny na nugety. A jak to vypadá, paní Tweedyová se s tím moc nemazala a tentokrát budeme mít co do činění s celou bandou padouchů. A já se už nemůžu dočkat toho, jak to slepice těm Britům zase pořádně nandají.

Do komentářů pod článkem nám určitě dejte vědět, jaké jsou vaše zkušenosti s Aardmanem a jejich filmy. A co říkáte na Zrození nuget.