Jak umělá inteligence plive na umění i studio Ghibli

Před nějakou dobou se vyrojil trend používat AI ke generování obrázků ve stylu studia Ghibli. Překvapivě i u lidí, kteří by jinak o anime nikdy zájem neprojevili. Například je na své sociální sítě dala Univerzita Karlova, koalice SPOLU, Babiš, Slavie, nebo třeba Bílý dům. Co se mnohým zdálo jako neškodná zábava se ale velmi rychle setkalo s odporem fanoušků studia Ghibli. Na Twitteru proti generování obrázků promluvil režisér Městečka záhad Alex Hirsh nebo režisérka Megumi Išitani. Tu budou znát fandové One Piece díky její práci na legendárních epizodách Fan Letter a 1015. Podle Išitani tenhle trend pošpinil práci studia Ghibli a je neodpustitelný. Na internetu se také začal šířit klip, kde se režisér Hajao Mijazaki ze studia Ghibli vyjadřoval k použití umělé inteligence k tvorbě animace. “Silně věřím, že je to urážka života samotného. Takovou technologii bych nikdy ve své práci nepoužil. Mám pocit, že jsme jako lidé ztratili důvěru ve vlastní schopnosti.“

O vztahu AI a umělců jsme na NerdFixu již velké tematické video udělali. V rámci tohoto tématu bychom proto mohli určitě rozebrat jenom to, proč na použití umění studia Ghibli reagovali fanoušci s takovým odporem. Jenže hlavní problém ve skutečnosti není jenom práce jednoho studia. Trend přejde a vyrojí se zase něco nového. Proto se na to celé dneska podíváme i ze širšího úhlu pohledu. Můžeme si totiž být zcela jistí, že studio Ghibli neudělilo souhlas k použití svých děl na učení umělé inteligence. Hlavně když Mijazaki opakovaně odmítal použít jakoukoli podobnou technologii.

To jde ukázat na klipu, kde Mijazaki nazval počítačovou animaci urážkou života samotného. Doporučujeme se podívat na celé video. Kdybyste totiž viděli jenom jeho část, vlastně by se mohlo zdát, že mluví o něčem úplně jiném. Do studia Ghibli přišla v roce 2015 skupina programátorů, aby Mijazakimu představili 3D model. Ten se sám naučil pohybovat dopředu, i když vypadal jako zombík se zlámanými kostmi. Při pohledu na křečovitou živolu si Mijazaki vzpomene na svého postiženého přítele, pro kterého je namáhavé si i jenom plácnout. Grotesktní pohyb 3D modelu podle něj stvořila věc, která ani nechápe, co je to bolest. Proto tento model nazval urážka života samotného a odmítá podobnou věc ve své práci použít.

Kdybyste viděli klip jenom po tuto část, Mijazaki vlastně nikdy neřekl nic proti obrázkům generovaným umělou inteligencí. Šlo mu přece o to, že daný model by jeho práci ani nemohl posloužit. Pokud by mu teda v Cestě do Fantazie zrovna nechyběla zombie apokalypsa. No jo, jenže ten klip pokračuje. Programátoři jsou samozřejmě z Mijazakiho slov v šoku a říkají, že samozřejmě jde jenom o experiment a ještě se může zlepšit. Mijazakiho producent proto v tu chvíli zamíří přesně k jádru celého problému a zeptá se: „Jaký je váš cíl?“ Programátoři mu odpoví, že chtějí vytvořit stroj, který dokáže kreslit stejně jako člověk. Na to Mijazaki reaguje jen tichým přísným pohledem. V další scéně Mijazak pokračuje prohlášením, že podle něj se blíží konec světa, když jsme jako lidi ztratili důvěru ve vlastní schopnosti.

S koncem světa se to může zdát jako hyperbola. Koneckonců, jak jsem slyšel od kamaráda, umělá inteligence se zatím zdá být spíš takový reverzní Hitler. Pořád čekáme, kdy nás všechny zabije, ale ona se akorát zlepšuje v dělání obrázků. Každopádně, z Mijazakiho kompletní výpovědi je zjevné, jak moc si cení lidské práce při tvorbě umění. V mnoha dalších rozhovorech opakuje, jak je pro něj tradiční 2D animace důležitá. Cítili byste to ovšem i z jeho filmů, kdy odjakživa odmítal si práci jakkoli ulehčovat pomocí počítačové animace. Kvůli jeho nekompromisnímu přístupu se Mijazakiho projekty dostávaly do finančních problémů už od sedmdesátých let. Právě díky němu se však staly legendárními a památnými, hlavně když zbytek světa zdánlivě 2D animaci opustil s příchodem Pixaru. Rozhodně si ale nemyslete, že Mijazaki nesnáší stroje z principu, to musí být divákům Zvedá se vítr jasné. Ale jeho filmy bojovaly o zachování uměleckého stylu, kterého si podle aktuální popularity 2D animace zjevně lidé cení. Co se mohlo v době počítačů zdát zastaralé si našlo svoje publikum právě proto, že filmy tvořené desítky tisíc kreseb mají jinou hodnotu.

Filmy studia Ghibli jsou o to výjimečnější, protože si často ve svých filmech dávají takřka nemožné výzvy. Tvoří záběry jako čtyřvteřinový pohyb davu ve Zvedá se vítr, který od prvotního nápadu vznikal patnáct měsíců. Filmy studia Ghibli jsou často o lidské fantazii přenesené na papír způsobem, jaký jinde neuvidíte. Tento kraťoučký záběr zachycuje tolik malých detailů, které vždy byly pro práci studia Ghibli klíčové. Pokaždé se inspirovali běžným životem a přemýšleli nad tím, jak přesně zachytit manýry dané postavy. Jak se Secuko pomalu rozbrečí, když zjistí, že už nemá žádné bonbóny. Nebo rozdílné způsoby boje Mononoke a Eboši, ze kterých poznáte jejich původ i bez znalosti filmu. Zrovna tak se nadpřirozené prvky vždy chovají způsobem, který bychom od nich čekali v našem světě. Jak třeba Čihiro dává drakovi lék stejným způsobem, jako byste to udělali zraněnému psovi, kdy ho nutíte polknout. Nebo jak Kiki dá svému koštěti facku a ono reaguje jako podrážděné zvíře. To by ale vydalo na další velké téma.

Proto se vraťme k hlavní pointě, tedy že lidská práce při tvorbě umění byla vždy pro studio Ghibli nejen důležitá. Byla přímo klíčová. Tyhle animátory naplňuje samotný proces kresby, nejde jim jen o výsledek a vydělání peněz. 2D animace je zdlouhavá, časově náročná a přes to všechno má smysl ji vytvářet. Právě to dělá jejich filmy výjimečné a památné. Tyto animátory by nikdy nenapadlo použít umělou inteligenci k tvorbě. Bylo by to přesně proti všemu, co ve filmech vyzdvihují. Tím pádem je logicky dost ignorantský prohlašovat se za fanoušky filmů tohoto studia a přitom generovat AI obrázky v jejich animačním stylu. Věc, kterou ty filmy bytostně odmítají a desítky let proti ní všichni její tvůrci bojují. Nejde o odmítání technologie, prostě si cení lidské práce vložené do umění.

Proto je taky dost jasné, že studio Ghibli nedalo svolení k výuce umělé inteligence pomocí jejich filmů. Nemám nic proti generativní umělé inteligenci z principu, ale měla by se snad aspoň kurník zeptat na svolení s použitím materiálu. Ne že to OpenAI nejdřív udělá, a pak nenápadně stojí v rohu a doufá, že si toho nikdo nevšimne. Pokud by vás zajímalo právní hledisko, je to složité. V Japonsku se studio Ghibli soudit s OpenAI nemůže. Podle aktuálních japonských zákonů nepotřebujete svolení majitele práv k trénování umělé inteligence na jeho materiálu. Ale ve světě filmy studia Ghibli distribuuje Disney. A teď záleží, jestli se vůbec může jejich pomocí Ghibli ohradit u amerických soudů. Nebo jestli se Disneymu bude chtít. Takový rozsudek by totiž mohl zásadně omezit možnosti využití generativní umělé inteligence, neboť takřka všechny populární modely stojí na využití materiálu bez svolení majitelů autorských práv. Tohle je ovšem ten širší kontext, který je podle nás potřeba řešit. Aby umělá inteligence měla jasně daná pravidla, která budou vyhovovat oběma stranám. A nebyl to tak divoký západ, kde si firmy jako OpenAI prostě jen dělaj, co chtěj. Které pak potichu uživatelům zdarma odeberou možnost generovat AI obrázky ve stylu Ghibli, protože nikdo nechce moc naštvat Disneyho právníky.

Těch pravidel je samozřejmě potřeba určit víc. Mohli byste se totiž ohradit, čím je generování Ghibli obrázků jiné od situace, kdy si zaplatíte kreslíře s podobným stylem. Inspirace přece patří k umění odjakživa a stejně nevíme, jak se vlastně umělá inteligence učí. Tady bych vás opět odkázal k první sekci tématu, kde píšu, jak studio Ghibli záměrně čerpá z běžného života. Mijazaki v minulosti i kritizoval lidi, kteří tvoří média jenom po inspiraci dalšími filmy. Proto vznikl jeho slavný citát „Anime byla chyba.“ I když ten ve skutečnosti byl o lidech, kteří tvoří anime jenom po sledování dalších anime a skutečných lidí se bojí. Ano, v podstatě poslal celý anime průmysl, ať se jde dotknout trávy. Takže nemusíte mít strach, i na vás by Mijazaki pohlížel s opovržením.

Hlavní rozdíl mezi jednou kresbou od jednoho kreslíře a filtrem od Open AI je ovšem podle mě škála. Pro jednotlivé kreslíře a miliardové korporáty monetizující cizí práci by měla existovat rozdílná pravidla. Slyšel jsem totiž lidi tvrdit, že celá situace je vlastně pro Ghibli reklama. Lidi najednou uvidí anime obrázky v jejich stylu a půjdou si připomenout filmy. Na jednu stranu si nemyslím, že jedno z nejznámějších studií na světě potřebuje podobnou reklamu. Chtěl bych připomenout, že jeho filmy distribuuje Disney. Především ovšem celá situace fungovala jako prokazatelná reklama pro někoho úplně jiného. Sam Altman z OpenAI sám přiznal, že během jediné hodiny jim stoupl počet uživatelů v řádech milionů. 

Firma s obratem v řádu miliard dolarů rýžuje desítky, ne-li stovky milionů na reprodukci stylu filmů, ke kterým neměli žádná práva. Jehož autor takovou technologii bytostně odmítá. Generování obrázků na styl Ghibli žhavilo grafické karty do té míry, že museli zpomalit produkci pro uživatele zdarma. Což určitě také určitě udělalo radost Mijazakimu s jeho filmy o soužití s přírodou, kdy vyzdvihuje důležitost ochrany životního prostředí. Že ohromná datacentra žerou bůh ví kolik megawattů energie, jen aby lidi generovaly obrázky na úrovni filtru na Instagramu. Proto se vás ptám, co to má za význam? Co vám zbude, až vygenerujete 500 AI obrázků?

Generované obrázky ve stylu Ghibli jsou simulakra. Napodobování umění zbavené původního významu. Kdy hrají roli jen povrchní věci a nic dalšího, na původní dílo se zapomíná. Tohle samozřejmě není ani v japonském umění nic nového, tisíc anime o přesunutí do jiného světa by mohlo vyprávět. Ovšem filmy studia Ghibli měly hloubku navíc, která v generovaných obrázcích chybí, nebo na ni přímo plivou. Vyjmuly všechny důvody, které dělají studio Ghibli památné. Ignorováním myšlenek filmů se generované obrázky staly urážkou toho, co se Mijazaki pokoušel vytvořit. A já chápu, že je to trend. Dost možná už přešel v době vydání tohoto článku a pomocí AI se tvoří něco nového (třeba obrázky ve stylu českého malíře Josefa Lady.) Což je docela smutný, že podobná technologie má ve výsledku užitek jen na úrovni pouličního kreslíře a pisálka nezajímavých e-mailů. Ale což. Tahle situace by neměla být brána jenom jako urážka práce studia Ghibli. Především by měla být pro lidi ukázkou, jak žalostný je stav kontrol generativní inteligence jako ChatGPT. A že by se mělo přijít s řešením, které bude vyhovovat všem stranám.