Nedávno jsme se díky produkci Netflixu, která jede na plné obrátky, dočkali animovaného zpracování původem knižní rodinky Willoughbyů. Ta se tak přidává k dalším rodinným animákům, jako jsou Croodsovi, Simpsonovi nebo například Úžasňákovi. Na rozdíl od nich ale tato novinka působí přinejmenším rozpačitě.

První věcí, které si na Willoughbyových všimnete, bude s největší pravděpodobností vizuál, který dává snímku nezapomenutelný charakter a stejně jako v případě dalších Netflix animáků (namátkou například ucházející Next Gen) si po většinu času drží velmi slušnou úroveň. Animace je, stejně jako design postav, příjemná na oko a mnohdy mi svou unikátní stylizací mimoděk připomněla tvorbu známého britského studia Aardman, které nám přineslo legendárního Wallace a Gromita.

Snímek si ale bere i něco z animace předchozí tvorby režiséra Krise Pearna, který stojí za druhým dílem animáku Zataženo, občas trakaře. Ten vynikal zejména bláznivou animací, která se promítla i sem. Jen tu roztomilou mluvící jahůdku tady nenajdete.

Příběh, jak už napovídá sám název filmu, se točí okolo nesourodé rodiny Willoughbyových. Kdo ale čeká famílii plnou lásky a štěstí, tak tady nepochodí. Matka a Otec se totiž utápí ve vzájemné náklonnosti, zatímco nespokojené potomstvo hladoví a dožaduje se pozornosti. Děti jsou ale milým rodičům spíše na obtíž, a tak domácnosti vládne tvrdá ruka spartánské výchovy. Zatímco si tedy zamilovaná dvojice užívá života, synek Tim pravidelně chodí vysedávat na haldu uhlí, kam ho svými patáliemi (třeba snahou se najíst nebo si trochu zazpívat) dostává sestra Jane za asistence geniálních dvojčat se společným jménem Barnaby. A právě Jane se v hlavě vyklube dokonalý plán na to, jak konečně začít normálně žít. Stanou se sirotky! Stačí jen rodiče poslat na dovolenou, ze které se už nevrátí.

Před sebou tedy máme obstojný recept pro zápletku klasické animované jednohubky. A ta zde funguje. Asi první půhodinu, během které se seznámíte s hlavními protagonisty a film začne pomalu nabírat obrátky. Dost tomu pomáhá i postava vypravěče-kočky, kterou skvěle zahrál britský komik Ricky Gervais. Právě on je zdrojem těch nejvtipnějších momentů celého snímku.

Potom se ale začne celé vyprávění hroutit jako domeček z karet a ani sebevtipnější gagy nezachrání fakt, že film ve své druhé polovině postrádá smysl. S příchodem nových postav, jako jsou například láskyplná chůva nebo excentrický továrník, jsem si totiž připadal, jako by tvůrci nevěděli, kam dál směřovat příběhovou linku. Ano, ve výsledku má vše jakous takous logiku a všechny nitky se propojí, ale i tak to působí jaksi poslepovaně. A nelze se vyhnout dojmu, že několik pasáží si mohl snímek s klidem odpustit.

Proto si nemohu odpustit srovnání s již zmiňovaným Zataženo, občas trakaře 2. Film měl sice praštěný námět, ale drive ze začátku si dokázal udržet až do samého konce. Kdežto Willoughbyovi jsem měl touhu vypnout už po prvních pár desítkách minut sledování. Což pro snímek není zrovna nejlepší vizitka.

Je tu však jedno velké ALE. Já nejsem cílovka tohoto animáku, stejně jako kterýkoliv jiný dospělý. Právě proto věřím, že kouzlo Willoughbyových plně docení až děti, kterým je film určen především. Starším ale bezpochyby nabídnou pár peprnějších vtípků, které dětské ucho nepochopí.

Za zmínku také určitě stojí herečtí představitelé jednotlivých postav. Cukráře Melanoffa si s chutí sobě vlastní zahrála filmová legenda Terry Crews. Jednu z hlavních postav, tintítko Tima, ztvárnil herec Will Forte, kterého si možná vybavíte ze skvělé komediální post-apo série Poslední chlap na Zemi. Jistě také stojí za zmínku, že se role Timovy sestry Jane zhostila zpěvačka Alessia Cara. Nepřekvapivě proto ve filmu uslyšíte hned několik písní, které jsou nádherně zazpívány a hezky se poslouchají.

Willoughbyovi jsou tak ve výsledku snímkem, na který se podíváte, máte-li zrovna dlouhou chvíli a nevíte, co dělat. Neurazí, ale vlastně ani tolik nepobaví. Nejvíce se proto nasmějete ve chvílích, kdy bude na scéně ukecaný kocour a některý ze sourozenců vypustí nějakou trefnou hlášku.

Snímek tak nakonec drží unikátní vizuál a silná sestava herců. Pokud tedy nehledáte propracovaný příběh a ke štěstí vám stačí spíše jednoduchost bez větší invence, mohu vám Willoughbyovi jedině doporučit.