Abych byl na začátek zcela upřímný, při prvním sledování jsem si původního Shazama neužil. Byl to relativně atypický superhrdinský film, protože přišel v moment, kdy všechny ostatní filmy tohoto žánru začaly být vážnější. Nebo řešily meziplanetární hrozby. Po nedávném druhém sledování jsem ale na filmu ocenil právě tyto rozdíly. Šlo o odlehčený snímek, který si dokázala užít celá rodina. Druhý díl s podtitulem Hněv bohů na této atmosféře staví a přináší poměrně ucelenou rodinnou komedii, která dokáže i největší problémy přetočit v příjemný zážitek. 

Shazam: Hněv Bohů se odehrává několik měsíců po prvním díle. Billy se svými sourozenci ochraňuje obyvatele města Filadelfie. Jenže hrdinství a snaha udržet rodinu ne vždycky jde ruku v ruce. Billy začíná pochybovat o svém titulu Šampióna, čemuž nepomáhá z jeho pohledu částečně nefungující rodina. Zápletka lehce navazuje na první díl, ale pro její pochopení si nemusíte ani jedničku pouštět, protože film vše vtipně a jednoduše vysvětlí. Hněv bohů jsme mohli díky společnosti Vertical Entertainment a síti Cinema City vidět s lehkým předstihem, díky čemuž jsem měl i šanci debatovat o filmu s lidmi, kteří viděli nanejvýš Black Adama. I tento typ diváků pochopil základní rozdíly mezi těmito postavami a zároveň zápletku z prvního dílu. 

Za to hlavně může skvělý scénář, který staví rodinu na první místo. Billy se svým nejlepším kámošem Freddym tvoří alfu a omegu děje. Každý je v jiné životní situaci a nahlíží na problémy jinak, což vytváří rodinný konflikt, který je uvěřitelný. Samozřejmě třicetiletým hrdinům byste takovéto chování nevěřili. Ale s oběma, jak se krásně česky říká, házejí hormony. To do určité míry opodstatňuje jejich chování a staví je do kontrastu se záporáky příběhu, kteří nedokáží vnímat ani tak jednoduchý koncept, jako je čas. Tři sestry Kalypso, Hespera a Anthea se snaží ukořistit zpátky semena Stromu života, ale každá to chce udělat tak trochu jinak. Scénář je zprvu vyobrazuje dvoudimenzionálně, jen aby mohl co nejrychleji posunout předvídatelný děj kupředu, čímž na konci dochází k růstu postav a konfliktu morálních hodnot. 

Nejvíce ovšem na scénáři oceňuji, jak využívá poměrně ohranou šablonu superhrdinských filmů pro vytvoření rodinného dramatu se silným zaměřením na rozdílnost sourozenců. Každý ze šesti sourozenců je něčím unikátní a film toho využívá na maximum. Darla je nejmladší a má na svět velmi zkreslený pohled, což se někdy může hodit. Pedro si z určitých důvodů odmítá věřit, Eugene zase neudrží pozornost, protože jeho mozek ovládají videohry a TikTok, zatímco Mary se snaží žít jak dospělý, tak hrdinský život. I když má film jen dvě hodiny, tak rychle pochopíte, o co komu jde, a najdete si svého oblíbence. Pro některé to je introvertní Pedro, pro jiné Mary, protože řeší vysokou školu, pro jiné zase Freddy, který se poprvé zamiloval. No a pro některé, jako jsem byl například já, to bude záporná postava Anthey. Ta ze tří padouchů dostala nejvíce prostoru a má unikátní schopnost ovládání os vesmíru. Možná tomu taky napomáhá, že ji hraje Rachel Zegler, která předtím hrála jen ve West Side Story.

Jenže nejen ona dokázala prodat jednotlivé aspekty scénáře. Dost prostoru dostali jak dětští, tak dospělí herci, kteří hrají jejich superhrdinské verze. Doopravdy to působí, jako by šlo o stejné osoby, jen v jiných tělech. Hlavně Zachary Levi jakožto Billy si zaslouží největší chválu. Celý film prodává svým charizmatem. Překvapivě i děti a puberťáci mluví jako děti a puberťáci, s čímž mnohdy filmy mají problém. Ať už jde o zkomoleniny slov nebo nejrůznější odkazy. Těch je naštěstí méně než v prvním díle, za což jsem velmi rád, protože mou největší výtkou u prvního filmu bylo, jak je až moc výdobytkem své doby. Většina vtipů tak po čtyřech letech nefunguje. Jenže zde toho krom odkazů na Rychle a Zběsile či Skittles moc není. A když už, tak je to zpracováno takovým stylem, aby i dospělí pochopili narážku na Call of Duty. Když tak nad tím přemýšlím, tak jsem s humorem filmu čím dál víc spokojen, protože dokáže rozesmát jak ty nejmenší, tak i ty nejstarší. Hněv bohů sice má scény, u kterých budete „cringovat“, ale u těch stejných scén se může váš rodič popadat za břicho. Například jde o zkomoleninu Krále Šalamouna na Šmoulomana nebo scénu, kdy malinkatá holčička jede na démonickém jednorožci vstříc kyklopovi a křičí „ochutnejte duhu, sráči!“. Přičemž poslední písmena přehluší hlasitý zvuk nabodnutí. 

Tím se dostávám k ozvučení, které také prošlo vylepšením. Hlavně musím ocenit soundtrack od Christophera Becka, který přebral otěže po Benjaminu Wallfischovi. Abych upřímně řekl, u prvního dílu jsem měl problém rozeznat pasáže titulní písně nebo si zapamatovat jakoukoliv melodii. Druhý díl v tomto ohledu exceluje obdobně jako Black Adam a nebojí se některé pasáže opakovat, aby se vám dostaly pořádně do hlavy. Dramatické scény díky hudbě fungují znatelně lépe a ve finále dochází k jejich propojení s titulní melodií, aby vše nabralo na pořádné grandióznosti. 

Jenže není všechno zlato, co se třpytí. Film má i několik neduhů. Již avizovaný scénář někdy až moc opakuje vtipy, což je takový pokus omyl. Až na výjimky totiž platí, že opakovaný vtip není vtipem. Zde to tak vypadá, že tvůrci raději opakují více vtipů a jen doufají, že jeden z nich se chytne. Nehapruje to ale tolik jako vizuální efekty. Ty jsou mnohdy doopravdy působivé, jenže jindy zase vypadají, jako by byly vytvořeny den před premiérou. Na souboj s drakem ze dřeva tak navazuje scéna špatně natrackovaných postav na zeleném plátně. Netuším, jestli za to může jedno ze studií, případně zda došlo k problému již při natáčení. Tak jako tak to uškodí vašemu zážitku. Hlavně vozidla působí jako plastové hračky. 

Největší problém je ale dle mého fakt, že některé věci se zkrátka dějí jen z toho důvodu, že si to scenáristé v ten moment usmysleli. Ano, rodinné drama tak doopravdy funguje, ale to, že Billy úplnou náhodou popadne předmět, který se pak hodí záporákům? To je trochu až moc velká náhoda. To, že hrdinové zapomenou použít super rychlost a najednou běhají jako obyčejní lidé? To vás někdy také může zarazit. Ale furt jde o něco, co se ve filmech děje častěji a můžeme to svést na únavu, případně ještě neznalost svých schopností. Jenže největší problém přichází v úplném závěru filmu, kdy přijde řešení závažného problému doslova z ničeho nic. Tahle deus ex machina, jak se označuje tento aspekt filmu, je příšerně do očí bijící. Film sice dokáže tento prvek otočit v relativně vřelou a vtipnou scénu, ale doopravdy se tvůrci nemohli snažit to celé alespoň trochu vysvětlit? 

Snímek Shazam: Hněv bohů jsem si upřímně užil více, než jsem čekal, a pevně věřím, že to tak mnozí budete mít také. Ano, jde o velmi odlehčený superhrdinský film, ale na rozdíl od nedávné marvelovky Ant-Man a Wasp: Quantumania nemusíte čekat více jak polovinu stopáže na první pořádnou akci. Zároveň oceňuji příjemnou narážku na Ligu Spravedlnosti a Avengery. A i když přijde brzy velký reboot DCEU do nového DCU pod vedením Jamese Gunna, tak to vypadá, že ne vše bude úplně zahozeno. Shazam stojí více sám o sobě, přesto zde ale lehké utváření širšího světa je. Je to vyvedeno výborně a těším se, s čím přijdou Warneři příště. Shazam: Hněv bohů tak od redakce NerdFix získává krásných 7 bodů z 10. Nejde o magnum opus Davida F. Sandberga nebo DC filmů. Na druhou stranu jde o příjemný zážitek, který krásně plyne a dokáže pobavit celou rodinu.