Když se řekne Walt Disney Studios, mnohým z vás přijde na mysl nepochybně myšák Mickey. Ovšem když zabrousíme na pole celovečerních filmů, a to konkrétně těch animovaných, tak tu máme rázem jiná jména. Prvním filmem sice byla Sněhurka a sedm trpaslíků z roku 1937, ale v tomto videu nás bude především zajímat Pinocchio. Ale ne ten z roku 1940. Po 82 letech je tady plnohodnotná live-action verze, kterou ani nemám potřebu rovnou házet do koše. 

Příběh o dřevěné marionetě, která se chce stát živým klukem na přání svého otce či lépe řečeno stvořitele, je o dost starší, než by se mohlo zdát. Původní knižní předlohu The Adventures of Pinocchio totiž napsal italský autor Carlo Collodi už v roce 1882 jako příběh na kapitoly v jednom z prvních časopisů Giornale per i bambini. Příběh byl ovšem tak populární, že se v roce 1883 dočkal kompletního knižního vydání. 

A který příběh pro děti by mohl fungovat nejlíp jako úvod do animovaných filmů? Tady si myslím, že se v Disneyho studiu trefili přímo do černého a chybu neudělali ani po 80 letech později, kdy se rozhodli klasickou kreslenou pohádku předělat na live-action adaptaci. A ačkoli se při slovech live-action adaptace leckdo z nás oklepe a vlasy hrůzou vstávají na hlavě, tady se nic podobného nedělo. Na druhou stranu, od tohoto filmového kousku jsem toho zas tolik neočekávala, což je možná dobře. Na rozdíl od jiných adaptací, kdy nesedí děj, neodpovídají postavy a příběh se zcela odlišuje, tady vše zůstalo téměř zachováno a od původního filmu se zase tolik neliší. 

Za tento menší zázrak můžeme děkovat producentovi Robertovi Lee Zemeckisovi, kterého můžeme znát díky takovým dílům, jako je Návrat do budoucnosti, Forrest Gump nebo Polární Express. Právě tento člověk je znám pro své poměrně brzké začleňování speciálních nebo lépe řečeno animovaných prvků do hraných snímků. A právě v Pinocchiovi vše pěkně funguje a zapadá do sebe, tedy pokud nejste takový puntičkáři jako já a nekoukáte fascinovaně na to, že zlatá rybka má řasy a dýchá pusou.

Jak už jsem říkala, příběh jako takový se nijak moc nemění. Pokud znáte původní kreslenou filmovou předlohu, tak vás několik drobných změň překvapí, jako třeba větší korektnost ohledně dětského výprasku, alkoholu nebo samotného kouření. Pokud jste navíc fanoušci easter eggů, tak si připravte zápisník a tužku. Je tady doopravdy hodně moc referencí na disneyovské a pixarovské universum. 

Oproti knižní předloze je Pinocchio o dost více hodný a více se přiklání ke správným věcem. V tomto snímku k dobru tíhne dvojnásob a než aby se nechal svést z dobré cesty, často se spíše setká s nefér situacemi, které by i normální dítě snadno zlomily. Natož potom čerstvě obživlou marionetu, která žije sotva den a jejíž svědomí je vlastně cvrček, co zaspal do práce. 

Celý děj sice nebyl přesunut do období druhé světové války, jak by někteří mohli očekávat, stále je ale primárně mířen na děti. To nebrání sem tam přihodit nějakou vtipnou narážku na nesmyslnost původní předlohy nebo jen přidat dobře mířený vtip pro dospělé. A tady vám můžu zaručit, že se budete smát, jelikož některé situace jsou až nesmyslně absurdní a skvěle se díky nim pobavíte. Co je ale hlavní, vše, co se v tomto snímku děje, má svůj důvod nebo je to důsledek něčeho, k čemu se velmi snadno logicky doberete. Díky tomu nenastane obdobná situace, jako když Pinocchio zcela nadšen doběhne konečně domů a jeho tatínek Geppetto i se všemi mazlíčky není nikde, aby záhy od osvícené holubice dostal zářící dopis, v němž je řečeno, že ho spolkla velryba Monstro. Jo, naprosto běžná věc, že sbalíte i rybičku s akvárkem a jdete o půlnoci hledat loutku, když tu vás náhodou spolkne velryba... Jako vážně?

Nic z toho by ale nemohlo být bez skvělých hereckých výkonů. Tom Hanks se zhostil role Geppetta přímo bravurně a role staršího pána, co touží po chlapci, mu skvěle padla. Giuseppe Battiston se do své role Stromboliho také skvěle vžil a pocit hamižného potulného kočího, který vlastní loutkářské divadlo, bude nejspíš nějakou chvilku rezonovat v každém z nás. Modrá víla v podání Cynthie Erivo se zase do podvědomí zapíše svými zajímavými hereckými schopnostmi a písní When You Wish Upon A Star. Hlas Pinocchia si v anglickém dabingu vzal na starosti Benjamin Evan Ainsorth a dřevěnému chlapci dodal onu krásnou dětskou nevinnost a údiv, který je sice občas otravný, ale který k této postavě neodmyslitelně patří. Opominout rozhodně nesmíme hlas, které po celou dobu doprovází nejen Pinocchia, ale i samotného diváka v podání Jimiho Cvrčka. Toho se skvěle ujal Joseph Gordon-Levitt a je radost tohle cvrkotání poslouchat. 

Hudba je tady samozřejmě velmi důležitá. Kromě několika písní, které lze najít v původním filmu, se zde objevuje i několik málo nových, jež si hned zamilujete. Postava kočího, který převáží zlobivé děti na ostrov plný zábavy, nejen staví Pinocchia před složitým rozhodováním, zda být poctivý kluk nebo frajerským dítětem, co nechce kazit ostatním zábavu, ale také předvádí skvěle taneční vystoupení doprovázené lákavou písní, která by leckoho strhla do víru zábavy. 

Přečtěte si také: Disney učí děti gamblingu - Disney Mirrorverse

Sečteno a podtrženo, film je sice skvělou adaptací, ale stále tady chybí něco magického, něco, co vás doopravdy pohltí, vtáhne do srdce příběhu a nepustí. Zpracováním je snímek zaměřen výhradně na děti, to ale neznamená, že se sem tam neobjeví nějaký ten dospělý vtípek. Původní mezery v příběhu jsou hezky vyplněny a mnohé scény zůstaly zachovány, což potěší nejednoho pamětníka. Nejedná se ale o nic, co by naprostého nováčka mělo odradit a ani přišpendlit k zemi. Herecké výkony skvěle doplňuje CGI animace a vše do sebe skvěle zapadá a šlape jako hodinky. 

Pokud je tady něco, co by se mělo vytknout, tak je to pohyb loutek. Ano, Pinocchio by se měl tvářit jako skutečný, měl by se hýbat a chodit, ale možná by neuškodilo lehce ubrat na lidskosti a lehce přidat na dřevěném pohybu? Sice má pohyblivé klouby a všechno, ale i tak. Dobře, tohle se dá přežít, větší problém nastává, když budeme mluvit o ostatních loutkách, které ve filmu najdeme. A to o těch, které vystupují na provázkách a ovládají je lidé. Tedy by aspoň měli. Být loutkař vyžaduje poměrně dost umu na to, aby se loutky pohybovaly přesně tak, jak chcete, ovšem preciznost, se kterou se pohybovaly loutky ve filmu, je až moc přesná a napohled doopravdy krásná animátorská práce. Což člověka možná lehce zamrzí, jelikož by čekal, že se úkolu zhostí někdo, kdo chce ukázat, co se dá s loutkami vše udělat. 

Snímek Pinocchio je tedy snad první Disney live-action adaptací, která nebije do očí a vlastně si ji i užijete, ale chybí tady ona magie, kterou její původní předloha dokázala vykouzlit. To nám ale nebrání film doporučit na 8 bodů z 10, jelikož bez stínů předchozích adaptací, filmů a představení se jedná o skvělou rodinnou komedii, která zabrnká na struny dětství a dětským divákům ukáže, proč má lež dlouhý nos. A že být hodný a poslušný se vyplácí, byť je svět kolem vás občas trošku proti vám.