Na tohle všichni Marvel fanoušci čekali a kdo říká opak, tak kecá. No Way Home očekáváním dle mnohých překonalo i samotné Avengers Infinity War a Endgame a samotné předprodeje lístků to potvrzují, protože i když není situace ideální, tak zájem o lístky na předpremiéry byl obrovský. Za to můžou nejrůznější teorie, úniky a sny ze strany fanoušků. Já jsem se ale na tento film těšil i z jiného důvodu. Doufal jsem, že konečně půjde o hraný film, který pořádně podtrhne esenci a podstatu jak Petera Parkera, tak Spider-Mana, protože pokud existuje nějaký nadčasový superhrdina, ke kterému děti vzhlíží, tak je to právě on. Jenže filmy tohle často nedokázaly ideálně zpracovat. Naplnil Spider-Man: Bez Domova očekávání, nejde jen o obrovský servis pro fanoušky a dá se vůbec zrecenzovat bez spoilerů? Ano, akorát že vůbec. 

Na Spider-Manovi jsem, jako určitě mnozí další, vyrostl. Přece jen šlo o obyčejného kluka, který nebyl ničím speciální. Mezi jeho nejhlavnější atributy patřilo dobré srdce, tendence upřednostňovat potřeby ostatních před svými, a hlavně se nikdy nevzdával. Taková „zdravá tvrdohlavost“. Jenže z obyčejného šprťáka a odpadlíka se stal symbol naděje a hrdinství. Hlavně díky jeho atributům, které ale měl již v základu. Stejně jako jeho, mě to začalo časem táhnout k novinařině a k focení. A upřímně, kdo někdy nesnil o nádherné, inteligentní a laskavé zrzce, která by mu přezdívala tygře, že ano?

Co to ale má společného s filmy? Více, než si myslíte. Před touto recenzí jsem si úspěšně sjel všechny moderní filmové adaptace a více jsem vnímal, jak nedokázaly správně zpracovat tyto aspekty. Jo, a původní trilogii jsem si sjel u rodičů hezky na VHSkách s českým dabingem. Jediný správný způsob, jak je sledovat. Filmy od Sama Raimiho s Tobey Maguirem dokázaly více méně zpracovat komplikovaný vztah Petera s MJ, a hlavně komplexnost toho, jaké je to být superhrdinou. Hlavně v druhém díle si toho můžeme všimnout, protože je zde velký důraz na psychiku Spideyho. Ale tyhle filmy nám nedokázaly pořádně ukázat obyčejný život Petera, pokud tedy pomineme jednu rychlou montáž v druhém díle, kdy udělá Peter dojem na Doktora Connorse a úspěšně sní hot dog. Jaké to drama. No a rozhodně nemusím zmiňovat Peterovo chování ve třetím díle.

Pak zde máme Amazing Spider-Mana. Tyto filmy měly více problémů. Například druhý díl, kdy Peter vtipkuje, zatímco sleduje, jak Rhino ubližuje desítkám lidí. A Peter skejťák? Ani se nesnažili udělat z Andrew Garfielda alespoň trochu podivného šprťáka. Jako neříkejte mi, že by se s ním holky zkrátka nechtěly jen tak houpat na pavučině. Ale akční scény byly v jedničce skvěle zrežírované a vztah Petera s tetičkou May a hlavně s Gwen byl více posunut do popředí. Jenže chování Petera pod maskou nebylo důvtipné a slušně drzé. Choval se spíše jako namyšlený sadista.

Dostáváme se do roku 2017, vychází Spider-Man: Homecoming režírován relativně neznámým Jonem Wattsem, který patřil i mezi několik scenáristů. Důraz byl opět více zaměřen na Petera jakožto studenta. Velkou roli na vcítění se do tohoto mladého potížisty a outsidera má určitě Tom Holland, o tom žádná. Ale tak jako tak jsme tu měli Petera, jehož bavilo stavět LEGO, nosil podivná trika a nedokázal pořádně oslovit holku. Co se týče více superhrdinské role, tak to taky nebylo úplně ideální. Jediný pořádný náznak toho, že jde o toho známého hrdinu z komiksů a seriálů se konal ke konci filmu, kdy je Spidey zasypán sutinami. I když neměl žádnou sílu, tak se nevzdával a díky tomu se ze sutin vyprostil. Far From Home neboli Daleko od domova byl velmi experimentální. Do režisérského křesla opět usedl Jon Watts, ale přišel s novým týmem scenáristů – s Ericem Sommersem a Chris McKennou. Ten den vznikl triumvirát. Far From Home byl hodně o kamarádství a budování romantického vztahu. Pro mnohé jde o roadtrip film s velkým soubojem na konci. Jenže finále, kdy je vyzrazena identita Spideyho, vše změnilo a umožnilo nakopnout nadcházející film novým svěžím směrem. A nejen díky tomu tu máme Spider-Man snímek, který konečně naplňuje všechny aspekty správného příběhu jak Spider-Mana, tak Petera Parkera.

To vše díky scenáristickému triumvirátu, jež rozumí jak komiksům, tak charakterům, a dokonce i memům. Spider-Man se snaží více než kdy jindy pochopit záporáky. Peter více než kdy jindy řeší osobní problémy. Skoro stejně jako ve Spider-Manovi 2 z roku 2004 zde máme vnitřní konflikt mezi obyčejným puberťákem a hrdinou. A hlavně – Peter je více závislý na svých přátelích a rodině. Dokonce zde máme více atributů hrdinské cesty podle Campbella, jako je odmítnutí návratu, překročení prahu a finální svobodu žít. Spider-Man: No Way Home, prostě tomu budu říkat anglicky, dává to větší smysl, je nejen skvělý film o Peterovi nebo Spideym. Je to hlavně výborný film o cestě hrdiny plný trefného humoru, skvěle napsaných mezilidských vztahů s důrazem na psychiku postav a dostatečnou láskou pro předlohu.

Mám tu jednu jedinou výtku… místy krkolomné počítačové efekty neboli CGI. Někdy zkrátka například paže Doktora Octavia vypadají hůře než v roce 2004. To je hlavně tím, jak je vše více pompézní a musí se toho stihnout mnohem více, takže nebyl prostor na piplání se s detaily jako tehdy. V No Way Home tak dochází k takzvanému uncanny valley, kdy vám zkrátka na těch efektech něco nesedí. Ale je to asi jen ve dvou scénách a já jsem šílený puntičkář, takže nad tím jde jednoduše mávnout rukou, hlavně když zde máme velké množství jinak povedených jak počítačových, tak praktických efektů. 

Akční scény tak mají výbornou choreografii a střihově jde o krásný kompromis mezi dlouhými kontinuálními záběry a rychlým střihem. Inspirací pro souboje nebyly jen předchozí filmy, ale zároveň i Into the Spider-Verse nebo dokonce i hra Marvel’s Spider-Man pro PlayStation. Může se vám tedy stát, že uprostřed celé té nabušené akce si řeknete "heej, ten pohyb znám“.

S režií, až na subjektivní tvůrčí názory, nemám vůbec problém. Podle emotivnosti scény se mění i styl režie tak, aby vše vyznělo co možná nejlépe. Někdy se ani film nebojí určité pasáže natáhnout pro maximální efekt. Jo, má kvůli tomu film dvě a půl hodiny, ale vše má krásný spád

Trochu jsem se bál, že ani tento čas nebude stačit, hlavně když se vrací tolik postav. Každá dostane adekvátní prostor, a i pokud jste neviděli předchozí filmy, tak nebudete ztraceni, protože film vše dovysvětlí. Jen možná nepochytíte pár vtípků.

Soundtrack navazuje na úspěch předchozích dílů a velmi často pracuje s jednou tematickou písní, ať si zkrátka zapamatujete znělku Spideyho. To je furt v MCU nevídané, protože kdo si pamatuje například znělku Doctora Strange nebo Black Widow? Doopravdy skvělá práce s písněmi. Je tu i malé množství nových skladeb, hlavně kvůli více dramatickým pasážím. Jen za mě furt nedosahuje soundtrack kvalit Raimiho trilogie, ale to je spíše osobní preference.

A před shrnutím ještě musím v rychlosti zmínit herecké výkony. Ned je ideální komický prvek a Jacob Batalon umí seriózně prodat i tu největší hloupost. Zendaya a Holland jsou velmi okouzlující a uvěřitelný pár, i když to možná bude tím, že spolu údajně chodí. Za mě nejlepší výkon ale předvedl Willem Dafoe jakožto Green Goblin, Alfred Molina v roli Octopuse a Jamie Foxx jakožto Electro. Přidali těmto záporákům potřebnou lidskost, která hlavně u Electra chyběla. 

Tohle je devítkový film, pokud toho tolik nevíte o Spider-Manovi nebo o některých záporácích. Pokud se ale aspoň místy chytáte a víte, že existovaly nějaké filmy dřív, tak budete v pořádku, protože tento film toho i dost vysvětluje. Přitom ale nedochází k otravnému vysvětlování, jak tomu mnohdy bývá, ale ukazuje to přímo na chování postav. A to byl moment, kdy jsem se rozhodl tomuto filmu dát maximální hodnocení.