Bylo nebylo. A jestli nebylo, třeba ještě někdy bude. Nejlepší bude věřit, že prostě bylo.

Žil byl (nebo možná bude žít být, ale to už jsme si vysvětlili) na malém statku sedlák se selkou. Měli jen kravku, prasátko a malé políčko. A syna. A ještě jednoho. A ještě jednoho. Měli jen kravku, prasátko, malé políčko a tři syny.

Přesně těmito slovy začíná dobrodružství v nedávno znovu vydaném gamebooku. V době své největší slávy byl tento typ knih velmi oblíbený. Na pultech obchodů se to jen hemžilo tituly jako Lone Wolf, Livingstone a dalšími. Jde o interaktivní druh četby, kdy jsou čtenáři předkládány různé možnosti, přičemž on se dle svého rozhodne, kterým směrem se v dobrodružství vydá dál, v rámci čehož si vyhledá si příslušný odkaz. Někdy o jeho osudu dokonce rozhoduje náhoda. Ať již z důvodu boje či příčinou něčeho jiného. A v této době vyšel i legendární gamebook O Norikovi od Vlaadi Chvátila, který se oproti své konkurenci nebere až tak vážně.

Vlaada Chvátil je legendární deskoherní designér, jehož většina her se navzájem nijak nepodobá a jsou jedinečné, což je v deskoherním světě naprostým unikátem. Lze zavzpomínat na Galaxy Truckera, kde se lidé přetahují o jednotlivé dílky lodi, plus v časovém presu se z nich snaží sestavit kus šrotu pompézně nazývaný vesmírnou lodí, v níž se odvážně vydají čelit asteroidovým polím a jiným nebezpečím vesmíru. Porovnání se zmíněným gamebookem dává jasně najevo, jak moc odlišná tvorba autora může být. Konec konců, tento druh četby je spíše hrou než knihou.

Vypsat všechny hry, na nichž Vlaada Chvátil pracoval, by byl dlouhý a ne až tolik zajímavý seznam k čtení. Přesto:

  • Arena (Morituri te salutant) (1997)
  • Proroctví (2002)
  • Merry Men of Sherwood (2005)
  • Graenaland (2006)
  • Through the Ages: Příběh civilizace (2006)
  • Galaxy Trucker (2007)
  • Kámen, zbraně, papír (2008)
  • Space Alert (2008)
  • Bezva finta (2009)
  • Perníková chaloupka (2009)
  • Ušáci a paroháči (2009)
  • Vládci podzemí (2009)
  • Bez hranic (2010)
  • Mage Knight: Desková hra (2011)
  • Pictomania (2011)
  • Příšerky z podzemí (2011)
  • Čtyřlístek a stroj času (2012)
  • Tash-Kalar: Aréna legend (2013)
  • Krycí jména (2015)
  • Star Trek: Frontiers (2016)
  • Krycí jména – Duet (2017)
  • To je otázka! (2017)

Ze seznamu je patrné, že se jedná o velmi plodného a kvalitního autora.

Navíc nejsou zmíněna všemožná rozšíření a variace na dané hry, ani jeho přispění k tvorbě Dračího Doupěte. Gamebook O Norikovi byl vydán roku 1997. Po jeho vyprodání se sháněl velmi obtížně, přičemž pokud se objevil na nějaké aukci, jeho prodejní cena často převyšovala hodnotu tisíc korun. Již nějakou dobu se vědělo, že dojde k jeho novému vydání, což se nakonec stalo v prosinci minulého roku.

Oproti původnímu vydání získala kniha pevnou vazby a záložku, což je v případě neustálého listování knihou velmi vítaným vylepšením.

Grafika titulní strany nedoznala žádné změny, navíc byla zachována ilustrace Tomáše Kučerovského. Díky tomu si kniha zachovává původní a nostalgický vzhled. Zadní strana byla změněna minimálně, konkrétně u zmínky autora byl do jeho tvorby přidán jeden titul, který reálně vyšel až po původním vydání této knihy. Vydavatelství Altar se snažilo o zachování co největší autentičnosti.

Vzhled může evokovat svou stylizací knihy Zeměplochy od Terryho Prachetta, přičemž obsah v tomto směru nezklame. Samotný příběh je o prostém Norikovi, jenž se vydá na své dobrodružství (nebo také nevydá, to záleží na čtenáři), které je protkáno ohromným množstvím humoru. Jde jak o situační humor, tak i o parodování samotného konceptu gamebooků.

Již zadní strana a vysvětlování pravidel dávají tušit, že kniha se opravdu nebude brát zcela vážně. A nejedná se jen o liché prohlášení.

Stále se jedná o dobrodružství, proto je třeba si dělat poznámky. Na začátku dostane čtenář možnost vybrat si jednoho ze tří synů, přičemž každý má čtyři počáteční statistiky trochu rozdílné. Dále je třeba zapisovat si získané předměty. Při průměrném čtení je možné si všechno poměrně dobře zapamatovat. Další vyžadovaný komponent je šestistěnná kostka. Dnes již zápisník i kostku může snadno nahradit mobilní telefon, je tedy snazší si četbu poctivě a plnohodnotně užít i na cestách. Samozřejmě další variantou je podvádění, případně zvídavé listování. Záleží na tom, zdali je více preferována hra, nebo příběh.

Samotná kniha má celkově tisíc čtyřicet jedna odkazů, což je dost vysoké číslo, aby příběh nějakou dobu vydržel. Samozřejmě délka jednotlivých odkazů je značně proměnlivá. Na čem skutečně záleží je počet stran, kterých je dvě stě sedmdesát dva. Tím se gamebook dostává nad svou tehdejší konkurenci s asi dvakrát větším počtem stran. Samozřejmě jde o porovnání jedné knihy vůči jiné, nikoli celé sérii.

Ať již jde o zavzpomínání na zlatou éru gamebooků, případně o nové seznámení s tímto konceptem a touhou zahrát si předpřipravené odlehčené dobrodružství, jedná se o knihu stojící za pozornost.